Božena Němcová

SLOVENSKÉ POHÁDKY A POVĚSTI II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O PTÁKU OHNIVÁKU A O MORSKÉ PANNĚ

V dědině jedné žili za dávných časů manželé a ti neměli žádných dětí. – Byli stateční, ale chudí. – Jakkoli chudí přáli si jen přece, kdyby je Pánbůh dědicem obdařil. – I vyslyšel Bůh prosbu jejich a po čase porodila žena zdravého synka. Šel tedy muž kmotry prositi, ale že chudý byl, nechtěl mu nikdo za kmotra jíti. – Líto mu to bylo a smuten vracel se domů. –I potká tu blíže chyžky své žebráka.  – “Čože si tak smutný, človeče?“ ptal se ho žebrák.

„Akože nemám byť smutný, porodila mně žena synka a němuožem mu kmotra dostať“ – odpověděl otec.

“No, ja som len žobrák, ale ak pristaneš, tak ti ja puojděm za kmotra, ale ti nemám čo dať, nemám len tento peták,“ pravil žebrák. –

“Však ja nič nepýtam, len mně poďtě za toho kmotra.“

“No len choj domu, ja pri kostole buděm na těba čakať“ – odpověděl žebrák. – Muž šel domů a hned se ženě pochválil, že už kmotra má. – Vzali tedy synka a šli s ním ke křtu. Pokřtili ho Janko. – Ten starý žebrák, co mu stál za kmotra, zavázal mu ten peták, potom ho požehnal a zmizel.

Rodiče mu ten peták schovali a umínili si, byť i sebevětší bída na ně přišla, že ho nevydají. – Avšak co Janko do chyžky přibyl, bylo požehnání božího plné kouty a rodičům se dobře vedlo. – Janík rostl jako z vody a stával se z něho co den pěknější šuhajík; rodiče vněm žili. – Ale jakkoli i Janko rodiče svoje miloval, přece ho to, když dorostl, z domu do světa vábilo. – “Milí rodičia,“ pravil jim jednoho dne, „už stě sa mňa dosť nachovali, už som dosť mocný a muožem sám o seba sa starať. – Prosím vás, přepusťte mňa, rád by som sveta skúsiť.“ – Neradi slyšeli rodiče Jankovu řeč a počali ho přemlouvat a plakat.

“Ach něplačtěže a nebojte sa, milí rodičia, ved sa ja vám o rok o dva roky zase vrátim a chcem vás vo vašej starosti statočne opatrovať“ – těšil je Janko. – Když rodiče viděli, že jinak nedá, nechali mu vůli a pomalu ho na cestu připravovali. Tu když se rodiče o syna radí, kterak by ho nejlépe vypravili, octne se tu znenadání starý člověk přede dveřmi, drže za uzdu krásného koníka a tázaje se: „Nekúpite koňa?“

“A začože je ten kuoň?“ – ptal se otec. “Za peták!“ odpověděl starý. – “Nuž Janko, nože si ho kúp za ten tvoj krstný peták“ – pravil otec a ihned Jankovi schovaný peníz přinesl. – Janko s radostí starci peták dal a starec odevzdaje mu koně rychle odešel. – Nemalou měl Janko radost z pěkného koně, k němuž tak něnazdajky přišel. – Když si ho nakrmil a připravil, rozloučil se s rodiči, a vsedna na kůň, bez dalšího meškání do světa se ubíral. – A když už byli daleko od domova a po zelené louce jeli, pravil koník Jankovi: “Daj pozor, keď sa potknem, čo vykopnem.“ Divno bylo Jankovi, že kůň rozpráví, a již se chtěl ozvat, vtom se kůň potknul a na zemi zajásal se ohníček, když ale Janko blíže přihlídl, viděl, že to není ohníček, ale zlaté péro. – “A či ho mám vziať?“ – ptal se Janko koně. – “Vezmi ho, je to pero z krídla ptáka Ohniváka, aleže si ho dobre schovaj! – Najprú ti budě (...)

(......)