Božena Němcová

SLOVENSKÉ POHÁDKY A POVĚSTI II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DOSLOV

Nemohu opomenouti, abych se, ukončujíc sbírku slovenských těchto pověstí, o některých okolnostech, ježto se jí blíže týkají, nezmínila, k lepšímu věci té poznání i dorozumění. –

Bylo to v r.  1852 při návštěvě v Báňské Bystrici, když jsem s p. Rimavským seznámila se a svazek “Slovenských povestí“, vydaných od něho v r. 1845, darem obdržela. – V Čechách jsme o tomto vydání nezvěděli; p. Rimavský sice 100 expl. do Prahy na kněhkupectví zaslal, – ale dostal je po čase všechny nazpět. – Nepříznivé okolnosti a později i nepokoje zamezily další vydání, nicméně se tehdáž p. Rimavský důvěřoval, že se bude moci druhý svazek v nedlouhém čase vydati. – Když jsem v r. 1855 po druhé s p. Rimavským v B. Bystrici setkala se a stranu vydání pověstí se ho ptala, pravil mi, že by si velmi přál, aby se vydaly, ale že není nakladatele a že se již ani s prací tou obírati nemůže, jak by třeba bylo, za příčinou prací úředních, že tedy sbírku tu p. faráři Reuszovi odeslal, kde i více sbírek na vydaj přihotovených leží. – Litujíc, že poklad ten bohatý ladem ležeti má, navrhla jsem p. Rimavskému, aby mně část své sbírky svěřil,  že se  chci o to pokusiti, zdali by v Praze nakladatel se našel, který by pověsti ty v řeči slovenské vydati chtěl, kdyby se jim ale nakladatele nedostalo, žádala jsem p. Rimavského, aby dovolil mně zpracovati je do češtiny, k čemuž on ochotně přivolil. – Jsouc tehdáž již ustanovena zpracovati a vydávati pověsti některých slovanských národů, zajímavých dílem pro starobylost, dílem pro utěšenou fantasii, dílem pro příbuzný ráz, přišlo mi seznámení se s národní poesií lidu slovenského, národu to mluvou i mnohými zvyky a obyčeji nám nejbližšího, velmi vděk. – S odporučením od p. Rimavského jela jsem do Revúce k p. faráři Reuszovi, abych se s ním stranu té věci sjednala. – Jakož vůbec na Slovensku vlídná pohostinnost všeobecná je, tak i já vždy a všude s takou upřímnou hostinností přijata jsem byla, že to vždy vděčně vzpomínati budu. – Pan Reusz mi ochotně sbírku tu ukázal, kterou po smrti šlechetného  a o národ zasloužilého svého otce v opatrování choval, maje při ní sám velkého účastenství. – Sbírku tu snesl důstoj. p. senior S. Reusz, otec jeho, dílem sám, dílem k tomu přispěli mladí národomilovní Slováci, větším dílem nejvíce študující; když se o prázdninách po slovenských krajích jako sokolové rozlétali, každý napotom ze svého domova několik takových kvítků do kytice s sebou přinesl. – Slíbil mi tedy p. Reusz, že tu sbírku pověstí a rozprávek spořádá a že mi část později zašle do Prahy; to i učinil. – Jakž výše povědíno, byl úmysl můj najíti v Praze nakladatele, který by pověsti ty vydal v slovenském nářečí, poněvadž takovéto národní pověsti v překladu, a byť i do příbuzné řeči a přísným držením se originálu, přece jen z původního rázu mnoho tratí. – Že jsem se upřímně o věc tu starala, toho svědectvím by mně mohl nejeden nakladatel býti, s kterým mi bylo stranu té věci jednati. – Navzdor vší snaze rozpadlo se však (...)

(......)