Božena Němcová

SLOVENSKÉ POHÁDKY A POVĚSTI II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O kovladu

(Pohádka slovenská.)

 

Byla jedna vdova, a ta měla dceru velice krásnou. Matka byla „pokorná vdovica, ale dcera byla pyšná děvčica.“

Mnoho přicházelo dovedačů, ale žádný z nich nebyl dceři vhod, a čím více se chlapci o ni drali, tím se více hore nesla. Jednou za jasné noci probudila se matka ze spánku a nemohouc hned usnout, sundala se zdi patryčky a začala se modlit za blaho své dcery, která jí dělala těžkou hlavu. Dcera ležela vedle ni spící. Matka s libostí na své krásné dítě se dívala; tu se dcera ve spaní usměje. – “Cuo se asi temu děučeti pěkného sníje, že tak chutně usmívá!“ – myslí si matka, domodlí se otčenáš, pověsí patryčky na kliněc, položí hlavu vedle dceřiny a usne též. Ráno ptá se dcery: „Ale dcera moja, pověz že ty ma, čuo že ti v noci pekněho snilo, veť si sa ve spánku usmívala!“

“Eh matka moja, čuože sa ma snilo; snilo sa mi, že prišol pro mňa pán v měděným voze, a že ma dau prstenčok s kamenkami, ktory se ligotali ako hvězdy na nebi. A keď som přijšla do kostola, tu ludia iba mňa ma ako blahoslavenú pannu pozerali.“

„Oh dítě dítě, jaké sa ti to hrdé sny pletú“ zavrtěla hlavou stará matka, dcera ale zpívající šla si odbývat robotu. Ten samotný den přijede na dvůr selský vozík a porjadný synek vesnický přišel dceru „pytať na selský chljeb.“

Matce se mladý ženich velice líbil, ale dcera pyšně ho odbyla řkouc: A čuo bys přišol pro mňa i s měděným vozom a prstenčok mi davau takový, čuo by sa v ňom kameňky ligotaly, ako hvězdy na neby, nešla by som za těba!“

Ženich na tato hrdá slova, dal s pánem Bohem a odejel. Matka ale dceru velmi kárala za její hrdost.

Druhou noc se matka opět probudila; i vezme zase patryčky, a modlí se za blaho své dcery, ještě vroucněje. Dcera ležela vedle ní spící, až se najednou hlasitě zasmála. – Čuože se ternu děučeti asi plete!“ myslí si matka, pomodlí se ještě otčenáš, pověsí patryčky na zeď, ale dlouho nemůže zaspat. Ráno ptá se dcery při oblékání. „Ale dcera moje, čuož se ti to zase pletlo, veť si sa hlasitě smiala ve spánku?“

“Eh matko moja, čuož se mi snilo, snilo sa mi, že došol pro mňa pán v stríbornom voze, a že ma dau zlatú partu, a keď smo přyšla do kostola tu ludia vjac na mňa ako na blahoslavenu pannu pozerali.“

“Oh čuože to vravíš děuko moje, jaké jsú to hrdé sny! modlí sa děuka moje, abys nepadla do pokušenia“ kázala matka, ale dcera pleskla dveřmi, a šla vně by matčinu kázaň poslouchat nemusela.

Ten samý den přijel na dvůr panský kočár a přišli páni zemani, „pytat dceru na zemanský chljeb.“ Matka si to pokládala za čest, ale dcera je hrdě odbyla, řkouc: „A čuo byste pro mňa přišli i v stríbornom voze a zlatú partu mi donesli, preca za vás něpuojděm.“

Páni zemani se poroučeli, ale matka dceru plísnila a naříkala si trpce na její hrdost. Ale dcera se jen smála – Třetí noc, dcera vedla matky spala, a matka nikterak zaspat nemohla starosti, a patryčky ani z ruky nepouštěla.

Tu se dcera ve spaní začne rehotať. „Oh oh, zvolá matka mrzutě, čuože (...)

(......)