Božena Němcová

SLOVENSKÉ POHÁDKY A POVĚSTI II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Slovenský junák

(Pověst ze Zvolenské stolice.)

 

Na Slovensku zachovalo se ještě mnoho pověstí z dob dvěstěletého panování tureckého, jež důkazem jsou ukrutného jarma, pod nímž obyvatelstvo úpělo, a hrdinského odporu buď celých dědin, bud jednotlivců. Z těchto jeden byl Vávro Brezuĺa.

 

Ten byl vlastník dvorce v Lubětovej, v jednom horním městečku, a síla jeho i hrdinost byly daleko a široko vyhlášeny. I Turkům byl znám, a když z Filekova přes hory do okolních dědin zabíhali, je pustošili, a lid do zajetí odváděli, strachem bledli, slyšíce jméno slovenského junáka. – Jednou přinesli jim zvěsť, že není Brezuly doma; i rychle sebrali se do Lubětovej, a dvorec jeho přepadli. – Čeleď od paní nabádaná, chtěla se bránit, ale byla dílem pobita, dílem svázána; chtěli je s sebou odvléci do zajetí, jakýžto osud i ženu Brezulovu potkat měl. Také dobytek sehnali na dvůr, by jej odehnali. Ale jsouce jisti, chtěli dříve než by stavení podpálili, posilnit se jídlem a pitím. Protož sneslo se do jizby pití a jídlo, a žena Brezulova musela jim vařit teplou večeři, co oni zatím v izbě hodovali, a vesele šavlemi cengajíce, jásali. – Žena Brezulova stála v kuchyni u ohniska, všecka uplakaná, ustrašená. – Tu najednou jakoby s nebe spadnul, octnul se v kuchyni Brezula: “Daj Buoh štěstí a ženičko,“ pozdravil“, čo že to máš za hosty?“ – “Jaj muž premilený, Turci sa tu!“ odpověděla žena hlasem na polo utajeným ale tváří již vyjasněnou. “A čože jim varíš těm milým hostům!“ – „Kapustu (zelí).“ – “A či máš do něj masa?“ – „Nemám.“ – “No čakaj, veť já ju naraz narubám.“ – Po těch slovích, šavli v ruce, skočil do jizby. Bylo tam tma. – Turci zaslechli jeho hlas, zahasili světla, a v největším zmatku tlačili se k oknům, jeden za druhým ven se strkajíce. – Brezula nevolal o světlo, popadl křemen do zubů, ostrou šavlí po něm přejel, až jiskry od úst mu pršely. Při jich kmitu viděl, kde Turci jsou, a napořád začal do nich sekat, než žena s hořící hlavní do izby přiběhla, válely se turecké hlavy po zemi. Co ušlo, dalo se na útěk, co zůstalo v izbě, zahynulo všecko. – Tak si Brezula samojediný zachránil ženu, čeleď, dobytek i statek.

Turci nemohli na tuto nešťastnou výpravu zapomenout, a přemejšleli na pomstu. Za nedlouhý čas potom sebralo se jich mnoho, a pod vůdcovstvím agy masného, známého ukrutníka a pustošitele slovenských (...)

(......)