Božena Němcová

SLOVENSKÉ POHÁDKY A POVĚSTI II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O  Íťazkovi

(Pohádka  slovenská.)

 

Byla jedna matka, a když byla matka, měla syna. Toho syna nadájela dvakrát sedm let. Když ho kojila dvakrát sedm let, vzala ho do lesa, a kázala mu vytrhnout smerk s o všetkým. – Ale chlapec smerk vytrhnouť nemohl. “Ešče len preca nejsi dost mocný,“ řekla matka, a kojila ho ještě sedm let. Když ho tedy třikrát sedm let kojila, vyvedla ho zase do lesa, a kázala mu vytrhnouť buk “so všetkým“. – Chlapec popadl buk, a “so všetkým“ ho vytrhl. – “Eh, teraz si dost mocný Víťazko, teraz se muožeš už o mňa starať“ – řekla matka. – “Ej ver sa buděm o těba starať matka, len rozkaž čuo mám najskuor pro těba urobiť?“

“Najskuor mi najdi porjadný budonok, a pak mňa tam dovedeš“ rozkázala matka a šla domů. – Víťazko ale vzal si místo palice do ruky vytrhnutý buk, i se všemi konáry, jak ho pán Bůh vyrůst nechal, a dal se na pochod, hledat matce budonok. – Sel starými cestami a pirtěmi až přišel k jednomu hradu. V hradu tom bydleli šarkani, a když Víťazko k hradu přišel, nechtěli ho vpustit. Víťazko se jich ale dlouho neptal, chtíli ho vpustit čili ne, rozdrvil jim bránu, šel do hradu jako pán, a šarkany rúbal. Když jich porubal vyházel těla přes zeď, pak se šel projít po hradu. Všude se mu líbilo, izby byly pěkné, a bylo jich devět otevřených a desátá zavřená. Když prošel Víťazko devět izeb otevřených, otevřel desátou zavřenou, a vešel i tam. I viděl tam sedět šarkána, třemi železnými obručemi ke zdi přikovaného. – „Cuože ty tu robíš?“ ptá se Víťazko. – “Sedím; přikovali mňa moji bratovia. – Odkovej mňa, a já sa ti bohatě odměním!“

“Eh musíš ty byť naničhodný chlap, keď tia bratovia přikovali. Len seď!“ odpověděl Víťazko, bouchl dveřmi a šel pro matku, by ji do nového bytu zavedl. – Když si ji přivedl, všude ji provedl, všecko ji ukázal, jen tu desátou izbu neotevřel a přikázal matce, aby tam nechodila, že by se s ní zle povodilo. – Pak si vzal svoji palici do hrstě, a šel na polovačku, aby matce nějakou pečení přinesl. Sotva Víťazko paty ze zámku vytáhl, nedalo to matce pokoje, tak dlouho obcházela okolo dveří desáté izby až tam vešla. – Koho tam viděla sedět, jako milého šarkana. – “Čuo ty tu robíš, a kdo jsi?“ “Sem šarkan, a bratovia moji mňa ze zlosti přikovali. Boli by ma aj odkovali, keby jich tvuoj syn něbou porúbau. Odkovej ty mňa, bohatě sa ti odmenám, a vezmu si ťa za ženu,“ prosil šarkan. – “A čuo by Víťazko povedal?“ mínila matka. – “Eh čuo by povedal, – nic; sneseme ho se světa, a ty sama budeš paní!“ – Dlouho se matka rozmýšlela, až konečně se šarkana ptala, kterak ho má odkovat. – “Idi do pivnice, dones mi z naj ostatnej šího okova pohár vína.“ – Matka šla do sklepa, natočila z nejzadnějšího vědra do poháru vína, a šarkanovi dala vypít. Jak ten první pohár vypil, prask! spadla jedna obruč. – Prosil aby mu přinesla druhý pohár, a jak ho šarkan vypil, bodaj tia! – spadla druhá obruč. – Prosil ještě o třetí pohár, a když matka i třetí přinesla, spadla s něho i třetí obruč, a byl na slobodě. (...)

(......)