Božena Němcová

LISTY I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

86. Vilému Dušanu Lamelovi — po 10. srpnu 1852

[…] nak mysleli, než ty vozy že pokácí a okna rozdrtí. Každý hleděl s hrůzou do tmavé noci ven, a poslouchal to vztekání se větru; asi za půl hodiny bouře přestala, ale déšť neustále jen se lil. Jaroušek a Hynek usnuli, Karel ale a starý pán drželi mi věci, které jsem nemohla držet, protože jsem Jarouše podpírala a Dorinku v klíně měla, které bylo velmi špatně; naříkala na bolesti v břichu a že jí mdlo je. Karel se velmi na ní horšil, aby raději mlčela, že to má beztoho od těch hrušek co snědla a poslechnout nechtěla — co bylo už platné hřešení na ní, když se jí tím nepomohlo. Ubohá se mi v klíně jen tak svíjela, a bylo jí velmi zle; ač jsem sama bolestí vzdychala, přece jsem zapomenout musela a těšit ji. Konečně jsme dojížděli k Břetislave, a já zbudila Jarouška a Hynka; Jarouš byl hned vzhůru, ale Hynek nemohl se probrat ze spaní, a pak ještě neměl čepici, a už jsme stáli v nádraží. Tu byl mi starý pán velmi příručný; pomohl mi ji vyhledat až kdes pod lavicí, a když já při zápisu a převažování věcí jsem být musela, dával pozor na děti. Sotva jsem vše spravila, a přijdu k dětem, vidím že je Doře hůř a hůře, pospíchám s ní vně a tam jsem několik minut strávila ve strachu dílem o ní, a dílem by se už zvonec k odjezdu neozval. Dobře se to ale ještě srovnalo; když jsme v deset hodin vešli do maďarských vozů, které jsou velmi prostranné a světlé a dobře zaopatřené, bylo jí volněji. Ustlala jsem jí jak možno bylo na jedno sedadlo, a brzy usnula; Jarouš ležel na druhém, Hynek také na jedno se roztáhl a jen Karel seděl v koutku vedle starého pána, hlavu měl podepřenou o jeho rameno a spali oba. Poznenáhla usnulo to všecko ve voze; mimo nás byli sami Maďaři a to nejvíce maďarský Egypt, který je rozdílný od našeho. — Bylo to rozkošné podívání na ně, jak leželi, a jen se přirovnat dá pohledem na stádo prasátek; jeden ležel přes průchod na dlouho, a když konduktér vešel, musel lézt přes lenochy, by naň nešlápl, a přece tak byl šetrný, že ho nezbudil. Já dávala pozor, by děti nespadly, a mezitím se dívala do oken, podél nichž se ustavičně táhly a nahoru a dolů vlnily dva proudy žhavých jisker; jako by zlatá hříva vála od hlavy bujného oře, který nás letmo tmavou nocí unášel. Konečně i já jsem byla umdlená tak, že spaní ubránit nemohla jsem déle; zbudila jsem Hynka, a on musel místo mne hore byť — (po slovensku ponocovat!) Ke třetí hodině zbudili jsme se všickni; už jsme viděli před sebou Dunaj a za několik minut mihla se nám před očima nádherná kopule Ostřihomského chrámu, zahalená ještě v ranní mze jako v šedém závoji. Dunaj byl rozvlněný a nebylo na něm vidět živobytí; včerejší bouře na něm zle řádila, dvě lodě potopila, při čemž jeden člověk se utopil; a více ještě škod nadělala a to jen u Sob, co dále se dělo, to posud lidé nevěděli, kteří na staciích do vozů přibývali. Přijedem do Sob (stacii za Ostříhomem) a právě nám jeden pán vypravuje o bouři, kterou přestál na severním moři, tu slyším (...)

(......)