Božena Němcová

LISTY I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

87. Žofii Rottové

18 7/9 52.

 

Má rozkošná drahá sestro! A všickni drazí přátelé!

 

Kdybys byla dostala můj list, který Dušan ztratil, byli byste zvěděli, jak často na Vás myslím a jak se mi po Vás začasté stýská, jak ráda bych se přitulila k Tvému vroucímu srdci, duše moje, a pohovořila si v spolku Vašem milém. — Já vím, že i Vy na mě zpomínáte, že ste přesvědčení o mém upřimném přátelství, přece však je to milé, když slyší ujištění té lásky čas od času přítel od přítele; a kdyby i člověk všeho se nasytil, lásky se nikdy nenasytí, viďte? — Těšilo mě slyšet, že ste všecky zdrávi a Johanka že je tak veselá statečná žena a že nepláče už; jen ať zůstane tak, lépe když srdnatosti přibývá, když se už pluky k boji šikujou, než když se na vojnu strojí; bude jí teď nejvíce třeba. Ostatně doufám, že to bude dobře všecko, zvlášt když se už napřed pomáhá, jak mi Sofie sdělila stranu prsou; i já tak měla a šlo to dobře. Kdyby jen ten buclík na mne počkal; — tedy Mužáček přece do Vídně; nu jakožto poddaný koruní země je to záslušná věc a patřiční, seznat dříve vlastní residencí milovaného zeměpána, než cizí stát, dobře tak udělal. Jindřich se jistě také velmi potěší a oba najdou mnoho i zábavného i užitečného v té hlučné residencí a budou mít dlouho co povídat; škoda že jsem to nevěděla, byla bych je odkázala k mé tetě, která by se z toho byla velice těšila, moci jim v něčem posloužit, a má také syna, takového Vídenského darmošlapa, který by je byl ve všech koutech provedl, tam je to dobrá věc. Ty, milá dobrá Sofie, mi velice lichotíš s posouzením mých listů, ale já to od Tebe ráda přijímám a děkuji Ti, a nyní ještě s větší chutí budu psát, an vím že Vám mohu i v nepřítomnosti večerní chvíli ukrátit; že tatínek i poslouchal, je veliký kompliment pro mě, a polib ho za to. Já často na něho zpomenu a jeho tvář tak splynula v duši mé s tváří zemřelého otce, že je již nemohu rozeznat a jednoho v druhém líbám. Když sedávám vedle něho na sofě, ráda bych začasté se mu vrhla v náruč a zulíbala ty šediny jeho, a zdá se mi, že mě musí zavolat jménem dávno neslýchaným, které z úst jeho tak znělo upřímně, a do nějž při posledním rozloučení otec všecku tu vroucí svou lásku vložil, jako by věděl, že je naposled slyším. — Avšak dost o tom. — Co se nás týká, jsme zde jako na posvícení; já ovšem mám dopoledne „vela roboty' — odpoledne koupat, když je prádlo, zase je hladění a tak jedno k druhému, že někdy po kolik dní ani k psaní nepřijdu, a večer když příjdem z koupání, ráda si odpočinu. Jsme opáleny dost všecky, a ještě více budem, a děti dobře vyhlíží, až na Jarouška a mě; ten dostal velmi silný křečovitý kašel a já posud nejsem prosta choroby, jak bych si přála, ač mnohem lépe vyhlížím. Dnes odpoledne jedem do Bystřice; na noc do Šach, druhý den do Štavnice, kamž záhy přijdem, bysme se ohlídli trochu, a do některého dolu vjeli, třetí (...)

(......)