Božena Němcová

LISTY I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

88. Johaně Mužákové

18 19/9 52

 

Ivánce.

 

Má milovaná drahá přítelkyně!

 

Předně a nejprve díky za Tvůj list, upřímný a vroucí; ale Ty, maminko dobrá, ten smutný tón jakýsi, který v něm zaznívá, a ten loučící konec jeho nikterak nemohu schvalovat, ani co přítelkyně, ani co Vice-bába. — Já důvěřuju se tak v Tvoje patřičné uspořádání tělesné, v předběžné již prostředky šikovné paní Ullmanové, a v pádu poněkud těžšího porodu v statečnou Tvou mysl, že nemohu než věřiti na šťastný návrat cesty Tvé z Říma. Ovšem přísloví české je „že těhotná žena smrt nosí za pasem“ — nu ale, pomysli zase, že vždy mezi desíti sotva jedna nešťastně porodí. Proč by's Ty právě byla ta?— Ne, ne, bud.jen veselá a těš se jedině tím myšlením, jaký as bude ten buclík a jak se s ním budete těšit všickni. Já jsem ovšem také myslívala často, jak to as vypadne, a jestli neumřu— ale v srdci jsem přece měla pevnější naději v život a tak jsem napřed mysl nekalila příliš, a tím mi zbylo dost zmužilosti, když přišlo do tuha.— Co by mě mrzelo, bylo by to, kdybys beze mě na cestu se vydala; ale konečně bych Ti i přála, abys té tíže se.už zbavila a radosti dávno očekávané požila; — možno je to, ba jisto, že duševní nepokoj, strach, hněv, lítost, starosti a t. d. — porod urychlit může; i mně se tak dělo u Hynka, a tak mi bylo zle, že jsem již jako nucení dostala, a rychle pro matku poslala, ale vše se zase utišilo a teprv třetí týden bylo opravdu.— Příčina toho byla lítost; proto tedy, duše milá, bud veselá a statečné mysli, a věř v spokojenou, utěšenou budoucnost, v které Ti teprv určeno bude, přelít všechny šlechetné a vznešené Tvé snahy do duše outlé Tvého děcka, zkrátka ve které budeš teprv působit v rodině a v ní pro vlast! — Co se týká toho, že by's mně byla kdys čím ublížila, to, milá, je přílišná domněnka a nespravedlivá, já alespoň nevím se rozpomenout na jediné takové okamžení, a na mně jest, děkovati Tobě za lásku přátelskou, kterou si mě vždy blažila. Byla doba, kde jsem Tě držela za méně vroucnou a skoro Tě proto litovala, ale přesvědčila jsem se ne jednou, že Tvoje krásná, ale někdy chladná tvář nesmí se vždy jmenovat „zrcadlem Tvé duše“, neboť v té vře upřímná láska pro manžele, rodinu, přátele, národ i vše, co dobré a krásné, o tom již dost přesvědčení mám, a protož mě ani to nemejlí, když se vtipně usměješ něčemu, co třebas Sofii i mě pohne. Často bych tě pojala v náruč a zlíbala jako tu naší rozmilou Sofinku, ale bojím se, že by Tobě nemilé bylo; ostatně vím, že's i beztoho přesvědčená o mé srdečné náklonnosti k Tobě. Tvoje důvěra ke mně velice mě potěšila a ráda bych Ti ve všem nápomocna byla, a toho buclíka první na ruku uchytila, (...)

(......)