Božena Němcová

LISTY I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

89. Žofii Rottové

18 19/9 52. Večer

 

Rozmilá moje, drahá Sofie!

 

Dlouho neodpovídám, viď, na Váš list, ale toulala jsem se po horách a dolinách, a byť bych i stokráte na Vás zpomínala na všecky, přece nedalo se mi to dělat, bych kdes k psaní sedla a ze Slovenska Vám lístek poslala. Byla bych zaplakala, když jsem dávala těm ohromným velebným vrchům „s Bohem“— ale také jsem zase ráda byla, když jsme se blížili Ďarmotům a k domácímu pohodlí, neboť bylo chladno a pošmourno, a ty víš, co Jean Paul povídá, „že modrá obloha přemění člověka v světoobčana, že by se zatoulal do šírých končin světa, ale osm kapek z těžkých šedých mračen, jimiž svět zaklopen, že dohání člověka do lenošky, k domácímu pohodlí, a k dobré tabuli“ — a na nás věru padlo kolikráte osm kapek. — Dnes je takový den zase, že není člověku ani do smíchu ani do pláče, jen do spaní, tak je zamrholeno, chladno, a obloha, pokud oko stačí, vyhlíží tak plačtivě, tak zamračeně, jako tvář mojí domovně paní; jenže na obloze možná zítra už slunko vysvítí, a na tváři paniné nikdy nesvítilo, a svítit nebude. — Listy Vaše mne velice těšily, a hned při otvírám couvertu obdivovala jsem šikovnost toho, kdo tolik listů do úzké zabálky vtěsnal, aneb jak zde říkají spratal. Tak jsem četla jeden po druhém a jako byste přede mnou stáli; i ta štíhlá majounká má sestřička, i tlustá, mladá Johanka, kterou si nejraději představuju, jak s chutí při večeři ty hrušky jednu za druhou pojídá, nic nemluví, nás poslouchá, a jen okamžení za okamžení s láskou vroucí na Mužáčka pohlédne a konečně s ním do šmourání se pustí. Vidím i barnavého (snědého) mého přítele— máti sice říká— Schoßkindel — nu bud si tedy — a konečně vidím před sebou originálního pana Halánka, jak žije a tyje, a slyším ten jeho srdečný smích, a desatero věcí mi na mysli tane, pro které bych se s ním pohádat chtěla.— Ba já Vás denně vidím všecičky, i tu mou mámu a tatínka a Jindřicha, který mi beztoho připadá jako můj nejstarší syn, a tak si kolikráte utvořím sen, jak by to bylo, kdybych se mohla přetvořit v ptáče a náhle mezi Vámi se octnout při večeři; anebo kdybych tak zaletět mohla oknem do tvého pokojíku, posadit se ti na rameno a pošeptat ti do ucha ty nejsladší slova lásky a touhy mé, pobozkat se s tebou, pomazlit a uletět zase tiše dále. — Ach já někdy všelikých snů mám, všelikých touh; — dnes k. p. se mi zdálo, že jsem byla s mámou kdesi na procházce, a že jsme zmokly jako (...)

(......)