Božena Němcová

LISTY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

154. Josefu Němci

V Bystrici 19/9 55.

 

Tedy jsem zde už a dobře mi tu; věru bych už byla [v] Šljači ochorela, zima mi bylo velmi, začínalo mi jídlo nechutnat, nohy mne bolely a mrazilo mne celý den. Myslela jsem, o dva dni už zle nebude, a dvacet kúpelí přece jsem brala, vody víc vypila než doma za celý rok, tedy o dva dni už nebude, a déle tam být beztoho bych nemohla, an všickni odcházeli. — Posud nemohu říci, jak mně kúpele posloužily, z počátku dobře, ku konci špatně, nevím tedy, jak bude po nich. Jedině to, že co jsem se počala koupat — otok nemám; beztoho že se ale zase vrátí. V pondělí nechal mne farář odvézt do Bystrice a u Rarusu jsem slezla; věru mne ti lidé přijali, jak bych dítě jejich byla. Ona mi večer sama postel vyhřívala a do postele mne ukládala. Bože jak mi bylo hezky do rána. — Zde se žije v domě dobře, ale skrovně, a to mému žaludku dobře poslouží. Ty mastný, těžký jídla na faře věru pro mne nebyly, dokonce bez vina; ale nechtěla jsem dopustit, aby se co jiného vařilo, je to mrzuté pro hostitele. — Zde si zase spravím. — První den jsem si jen hověla se starým panem, kterého Šljač velmi pozdravil; on je rád, že má s kým mluvit, a já si dobře s ním rozumím. Je to vskutku velmi vzdělaný člověk, že málo takových nejen zde ale i v Čechách najde, a dobrý člověk. — A ona je též velmi dobrosrdečná paní, a kdyby nebyla tak veselá a těkavá, věru by ani on ani ona šťastní nebyli. Včera jsem dopoledne byla u Francisciho, je ten starý, ani se v podobě nezměnil, ale z ní je hodná máma, ta mu nanosí ještě tucet dětí. Stranu těch písní a pověstí budu muset do Gemeru; chtí, aby mne dal do Revuce Zechentner dovézt, který má své koně, uvidím ještě, jak se v Selcích u Plošiče smluvíme.

Odpoledne byla jsem u Szablaku v zahradě, byli jsme pak na vrchu na Štavničkách, odkudž je krásná vyhlídka a dobrý medokyš. Pan Slota předvčírem na chvíli u mne byl, ale nepřišel více, je prý i chorý trochu po cestě — ale ostatně nedbám, on není již ten, co byl. Dnes od rána až do nedávná (nyní je právě 8 hodin večer) chodila jsem s Culeném po Bystrici a okolí. Ráno celé na Hůrce v kostele, a ještě tam musíme, chce nám tamější farář i zápisy staré ukázat; tam kdyby se Krolmus nebo Vocel podívali, radostí by se pominuli nad těmi starožitnostmi. A Culen tam ani ještě nebyl. A což pro Mánesa by tu bylo studií — jsou tu malby a řezby z 12. století a stavby z jedenáctého a ještě dřevnější doby na Hůrce. — Chodili jsme po kostelích ve městě, v báních jsme byli, kde se právě všude topilo a pracovalo, že tam nejinak bylo, jako by člověk do pekla vstoupil. Pak jsem byla v lázních na louce, na kávě, kde seděl i pan direktor Růžička, profesor Vlček, Franta a Kořínek, poslední dva tam na nás čekali. — Tamodtud jsme šli zase k Szablakom a domů. Franta, Kořínek, Kříž jsou hodní chlapi. Já ani nevěděla, že je Franta z bratra syn pražského Franty. Je tady i (...)

(......)