Božena Němcová

LISTY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

164. Andreji Sládkoviči

V Praze 20. února 1856

 

Vašnosti!

 

Velice ráda bych se byla loňského roku, jsouc na několik dní v Šliači, k Vašnostem do Hrochové podívala, ale zrazoval mne Záhorský, že bych se za den nevrátila, a na delší čas jsem nemohla. — Líto mi bylo, že jsem nepoznala o jednoho horlivého národovce více a ušlechtilého básníka „Maríny“.

— Nyní musím spolehnouti se na přátele moji, Pepu Szablakovu neb Plošice, že mne představí — totiž popisně. — Doufám ale, že v tom obrázku poznáte upřímnou Slovanku, a co taková prosím o Vaší přízeň a důvěru a spolu i podporu při podniknutí, jehož uskutečnění by mne nevýslovně těšilo. Myslím vydávání „Slovenských pověstí“. — Když jsem před třemi roky v Bystrici byla, seznámila jsem se s Rimavským. — Daroval mi „Slovenské pověsti“ — o nichž jsme v Praze ničehož nevěděli. Poslal sice Rimavský do Prahy sto exemplárů, ale kněhkupci, a ten, jak známo, raději své oznamuje a prodává než cize, a proto o nich mlčel a po čase nazpět je poslal. — Komukoliv jsem ty pověsti zde ukázala, každému se líbily — to mne přivedlo na myšlenku, že by se mohly znovu vydávat, a sice v Praze — Loňský rok sešla jsem se s Rimavským opět v Bystrici. I navrhla jsem mu, aby pověsti opět vydával a dále v nich pokračoval, že bych mu to v Praze vyjednala, — ale on mi řekl tolik: „Já co úředník nemohu se tím obírat, chcete-li ale Vy do Revúce si ject pro rukopisy, které u Reusze jsou, dám Vám je a vydejte je.“ Bylo mi to vítané a já také do Revúce jela (cesta ta přišla mi ale hořko). Než Reusz farář zdráhal se rukopisy mi dát a já mu ani neřekla, že mi je Rimavský daroval, — já jen chtěla, aby mi je svěřil, že budu hledět, aby se v Praze vydaly. — Nedal mi je, ale slíbil, že nejlepší pověsti vybere a že mi je pošle. — Na opětný list z Prahy je také poslal; ten čas právě měla jsem rozličné svízele v domácnosti, že jsem v té záležitosti hned jednat nemohla, nyní ale mám vše v pořádku. Nejhůř mi šlo o to, aby se tiskly v nářečí slovenském, jak jsou psány; do toho nechtěli nakladatelé kousat, báli se, že nebude odbyt, — já ale slíbila, že bude dobrý odbyt na Slovensku — a zde též — (zůstanu-li ve lži, bude to hanba slovenského čtenářstva! —), a tak jsem přece provedla svou, že se budou tisknout v nářečí tom, v jakém jsou sepsány! Jsem tomu velice ráda, ba za vítězství to považuju. Takto se mládež naše — největší to čtenářstvo pohádek — seznámí s vaším nářečím a badatelově řečí poznají jeho zvláštnosti a krásy — a k jakému ještě prospěchu sbírání národních pověstí slouží, to netřeba Vašnostem vykládat. — Dvanáct pověstí poslal mi p. Reusz, poněvadž ale nemohu všechny upotřebit, bude rukopisu na jeden svazek málo; — jsouť následující: Král času — Vlkolak — Zemská krása — Valibuk — Dragomír — Lalija — Berona — Ženské sluhy (nemohu potřebovat, látka je příliš známá a sloh novellistický) — Mahulena krásná panna — Radúz a Ludmila — Černokňažník — (nechci dát, poněvadž zcela podobná v jedné sbírce českých, i (...)

(......)