Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstup šestý

DUBOIS. LEFEVRE. CHAPELLE. PŘEDEŠLÍ.

LUDVÍK: Buďte vítáni, pánové, v Paříži. Dobrý Duboise, jak vy jste se octnul mezi těmito deputacemi? Jsem zdráv, cesta mně dobře sloužila. Co pohlížíte tak vážně, Dubois? Snad mně nepřicházíte také děkovati, že jsem Tartuffa zapověděl?

DUBOIS: Sire, ve jménu všech lékařů pařížských –

LUDVÍK: Haha, Dubois? Zdá se mi, že jste se umluvili nikoli proti Molierovi, – ne – s ním, abyste ním žert připravili.

DUBOIS: Sire, bez žertu, kam to má vésti, když si divadlo smí dovoliti v posměch uváděti každý stav, každou živnost, každé umění i vědu?

LUDVÍK: Dubois, vy co lékař chcete brojiti proti smíchu? Smích jediný jest lék, který z lékárny předepsati se nedá!

DUBOIS: Moliere, jak ze všeho viděti, má v úmyslu zponenáhla snížiti každé umění, každou vědu. – Právě zase pracuje satiru proti lékařům. – Když klesne důvěra v lékaře, potom, Sire, přestane všechen mravní pořádek v státu. – Lidé budou padati jak muchy a špatně to bude potom vypadat s armádou Vaší Majestátnosti. –

LUDVÍK: Kde je Condé, kde je Turenne, aby mně na to odpověděli, zdali Molierovy veselohry zbaví Francouzsko obyvatelstva! O! O! O! – A vy, Lefevre, bojíte se, že se Molierovými veselohrami zavede ve Francouzsku nebezpečná móda, by se nevedly pře?

LEFEVRE: Sire, přicházím co poslanec rozhněvaného sboru soudnického. Právníci pařížští po mnoho let již cítili jedovaté šípy, které Moliere ve svých komediích na ně metával. Ačkoliv těmito hádkami praxe jejich mnoho trpěla, mlčeli proto přece. – V Tartuffu zapomíná se ale Moliére tak dalece, že strážníkům bitím vyhrožuje, když tito ve jménu zákona majetnost nedbalých dlužníků právem zabavují. – Žádný stát, Sire, neobstojí, kde se strážím bitím hrozí. –

LUDVÍK: Pánové, kam to přicházíme? Nemusel-li jsem do omrzení se naposlouchati, že Racine, Corneille, Moliere, Boileau a já, my dohromady že obnovujeme věk Augustův? – Kdo je tento pán?

DELARIVE: Chapelle, spoluúd Akademie.

LUDVÍK: Dost zle pro slávu akademika, když se na první pohled hodnost ta na něm nepozná. – Nepřicházíte snad ve jméno Aristotelovo?

CHAPELLE: Sire, když se Musám jednoho dne dostalo cti, že směly oblétati vznešené sny Vaší Majestátnosti –

LUDVÍK: Já líhám velmi nízko, milý Chapelle.

CHAPELLE: Když se Musám té cti dostalo jednoho dne sny vaše –

LUDVÍK: Já nespávám mezi dnem, Chapelle, – no a co se stalo tenkráte?

CHAPELLE: Tenkráte založila Vaše Majestátnost Akademii –

LUDVÍK: Ovšem, ovšem, pročpak jste do ní ještě nezvolili Moliera?

CHAPELLE: Sire, divadelního herce! Básníka frašek, který se pravidel nedrží. – Ve jménu těchto pravidel, ve jménu věčných těch zákonů krasoumných stojím před Vaší Majestátnosti a prosím co nejvřeleji a nejpokorněji, aby milostivě oka svého obrátiti ráčila na zkažený nynější vkus a vznešenou ochranu a přízeň svoji odejmula literatuře, která se osměluje držeti více španělských, anglických a italiánských nežli věčně krásných pravzorů řeckých a římských. – (...)

(......)