Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstup třetí

MOLIERE v oděvu urobeného Siciliána. PŘEDEŠLÍ. Potom ARMANDE.

MOLIERE (vchází volným krokem a umalen): Kde je Armande?

MADELEINE: Chtěla se tam přestrojiti, pro poslední kus. – Balet již počal? Ah, vždyť je tu!

ARMANDE (přestrojena za arkadickou pastýřku): Ah, Moliere! Jak se daří dnešního večera?

MOLIERE (posadí se a podepře hlavu o ruku): Právě tančí více noh na jevišti, než osob je v divadle. Smutný to večer. Nikdy neviděl jsem ještě tak prázdné divadlo.

ARMANDE: Oh, nezdá se být tak příliš prázdné –

MOLIERE: Toho jsou příčina bezplatné lístky, ani jeden zaplacený. Známť já své příjmy.

LAMOIGNON (stranou): I já mám bezplatný lístek, ale přijde mi draze.

MADELEINE (opravuje na šatech): Jsem jako na trní –

MOLIERE Ani spočísti se nedají všechny nesnáze, které jsou následkem takové zapovědí. – Zvědavost obecenstva upne se na tento jediný předmět a vše, co mimo něj, nemá již pro ně té zajímavosti –

LAMOIGNON (stranou): Chce ohlušiti svůj cit.

MOLIERE (sedí): Ano, ano, povolání dramatika! Jaká to směsice radostí a bolestí, blaha a nevýslovného zoufání! Každému aby se zachoval, a lidé jsou tak rozdílní! Jinou žádají stravu vzdělanci nežli obecný dav, ale bez jednoty celku není prospěchu, není povzbuzení. – Závist divadelních básníků je sama v sobě zahanbující. – Na sta jich vyvěšuje výtvory své křičíce: Já, já, můj kus! Ne, můj kus! A z těch set sotva upotřebiti můžeš dvanáct kusů do roka! – – A odmrštění? – Mstí se! – Spolky jejich roztroušené jsou v učených společnostech, při časopisech, v kavárnách, v koridorech divadla i parteru, a běda jestli chybičku najdou v díle šťastnějšího soka! No, to bylo by ještě k snesení, poněvadž nám někdy přichází na pomoc zdravý úsudek obecenstva. Ale jak nestálé je i to někdy! S ohromným namáháním proklestit si musí nový kus cestu. Jednání za jednáním, výjev za výjevem dobýti musí bojem, a když je u konce, může jediný nepřítel celou tu namáhavou práci spisovatelovu zmařiti.

ARMANDE: Moliere, maluješ velmi černými barvami –

LAMOIGNON (stranou): Nepiš Tartuffy!

MOLIERE (vstane): Nech mne! Či jsem nedožil se toho, že lidé kusy moje vypískali proto, že jsem pozdraviti jich opominul? – Není-liž lidí, kteří se zlobí, že nenosím takový klobouk jako oni, takových, jimž ani nos můj nezdá se býti na pravém místě? – Vše na mně nenávidí, chod, oděv, i výraz tváře praví že mám nelidský. – A ke všemu tomu zármutku ještě ta zápověd! –

LAMOIGNON (stranou): Jestli mne v tom vzteku tu najde, jsem ztracen.

MADELEINE: Až se trochu zotavíte, začnete jinou práci a zapomenete na Tartuffa.

MOLIERE: Milé dítě, přes mrtvoly kráčí se nevesele. A vůbec –

LAMOIGNON (stranou): Přes mrtvoly? On mne ještě zabije.

MOLIERE (k šatům se (...)

(......)