Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstup poslední

LAMOIGNON. Později MOLIERE. Potom ARMANDE, MADELEINE: a MATHIEU. – Naposled LUDVÍK a OSTATNÍ.

LAMOIGNON (sám): Všecko ztraceno! Všecko to tam! Odsouzen jsem za posměch sloužiti nejpozdnějším ještě věkům. – Mám prchnouti? – Mám zůstati? – Mám se dívati sám na sebe?

MOLIERE (jakožto Tartuffe, rychle vkročí)

LAMOIGNON (vidí v Molům sám sebe): Ha! Kdo jsi, člověče? – Pryč ode mne – příšero! –

MOLIERE: Znáš mne? – Cítíš, kdo jsem? – Jsem tvoje svědomí! Tebe a stín obětovaného tebou nešťastníka chtěl jsem ukázat světu. Viz! Tam dole stojí Duplessis co Orgon, Elmíra co žena jeho, tebou zavedená k nejhanebnější nevěře! – Čisté hlasy panenské, které zaznívají k tvým uším, jsou hlasy dětí tvého přítele, tebou do bídy vyhnaných, sester to, které teprv nyní, v okamžení, kde zlosynství tvoje najevo vyjíti má, co sestry se poznaly. – Vez! Jak tuto před tebou stojím – stín tvůj, podoba tvá –, tak vystoupím nyní na jeviště a jásot obecenstva nepřivítá Moliera, ani Tartuffa, ale presidenta Lamoignona! –

MATHIEU (po jedné straně vede Madeleinu, po druhé Armande, která nese v ruce rusou vlásenku a přes ráme některé jiné kusy oděvu, což Moliere později potřebuje, jmenovitě modrý šátek): Chválabohu, Moliere, že přicházím včas! Stálo mne to ale tři tisíce livresů kauce! –

MADELEINE: Vám tedy máme co děkovati zapovědí, ukradenou knihu nápovědovu, Bastilu i mimická navedení? – Špatný člověče, kdybyste nebyl spolu příčinou, že jsem sestru našla – (Ovine rámě okolo pasu Armandy.)

MOLIERE: Zde stojí dědičky oněch peněz, o něž jsi oloupil otce jejich, oběť tvého pokrytství a potměšilosti! – Slíbíš, že chceš pojistiti Madeleine třicet tisíc livrů? –

LAMOIGNON: Třicet ti – Co by mně to nyní pomohlo?

MOLIERE: Za podíl Armandy, který též třicet tisíc livrů obnáší – kterého se ale moje Armande odřekla, poněvadž já, díky Muse, uživiti ji mohu z mých prostředků –, za ten podíl zřídíš divadelní školu, akademii pro vzdělání umění hereckého, aby schopnost vylíčováním a představováním odkrývati nešlechetnosti pokrytců ve Francouzsku nevymřela. Slíbíš, že tak uděláš?

LAMOIGNON: Jaké to rouhání!

MOLIERE: Slyš – pakli tak učiníš, co já učiniti chci. – Vděčen za ideu, kterou jsi mně mimovolně k tomuto kusu dal, – nechci přece, aby se na tebe ukazovalo a volalo: Vidíte, to je president Lamoignon! – Moliere dokáže ti, že má šlechetnější srdce než ty! Zde šátek, jaký ty nenosíš! – Zde hlava, která není tvojí! – (Dává si přitom rusou vlásenku na hlavu a modrým Mikem ovine se okolo pasu.)

LAMOIGNON: Jak? – Cože? – Znáti že mne nebudou?

MOLIERE: Tvoje skutky ano, ale osobu tvoji chci ušetřiti. (Venku hlučný potlesk.) Slyšíš – jak tě již očekávají. – Přísahej, že vyplníš, co jsem od tebe žádal, a já vyjdu, jak zde stojím!

LAMOIGNON: Přísahám při světle pravdy!

MOLIERE, ARMANDE, MADELEINE: Výborně, (...)

(......)