Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Honba na lva

Z francouzského od Boženy Němcové.

Jules Gérard, důstojník francouzský v Alžíru, od Arabů Lvíbíjce nazván, vypravuje následující událost: Bylo to v měsíci únoru 1845; před krátkým časem dostal jsem od vévody z Aumaléu krásnou a dobrou ručnici. Poštěstilo se mi v tom čase, co jsem v oněch krajinách byl, dva lvy zabíti, i zachtělo se mi štěstí svého ještě dále zkoušet, nepodařilo-li by se mně výbornou tou ručnicí i třetího ještě zabíti. Zimnice, kterou jsem následkem prvních výletů dostal, byla příčinou, že jsem nemohl s ostatními do pole táhnouti, a k upevnění svého zdraví ke konci února do Bonu se odebral, abych zotavil se na zdravém mořském povětří. Vypravovali mi obyvatelé, že starý lev v sousedství nablízku ležení u Dreánu veliké škody tropí. Zpráva ta nedala mi pokoje; sotva jsem trochu okřál, sebral jsem zbraň svou a odebral jsem se na lov. Druhý den přišel jsem do vesnice Úlád Ben Azizi, půl míle vzdálené od jeskyně lva, který, jak mi staří lidé vypravovali, 30 let již v té jeskyni se zdržuje a den jak den po západu slunce jeskyni s hrozným řvaním opouští, v noci do roviny sestupuje a tam škody tropí. Maje jistotu, že lva zastřelím, nabil jsem ostře obě ručnice a vydal se k horám; hospodář můj nechtěl mne ale samotného nechat, nabídl se mi k průvodu a že mi ukáže brod, přes který lev přejíti musí, chtě sestoupiti do rovin. Bylo tma, že jsme sotva několik kroků před sebe viděli, avšak domácím známa byla každá cestka v lese; – bez průvodu hospodáře byl bych se musel vrátiti. Jdouce čtvrt hodiny lesem, přišli jsme k potoku, který teče u paty hory Zbel Vronnega nazvané. Řváni lva rozléhalo se již po lese, přicházelo blíže a blíže a vůdce mého velmi znepokojovalo; došli jsme brodu, pro velikou tmu nemohl jsem ale ničehož kolem sebe rozeznat, a protož hleděl jsem se držet stranou brodu. Když jsem se na kámen, který se mi zdál k mému předsevzetí nejpohodlnějším, pevně byl postavil, posílal jsem hospodáře svého nazpět, aby kvůli mně do nebezpečenství nepřišel, on mi ale začal domlouvat, abych se i já s ním vrátil, že je lov při takové tmě skoro nemožný, a když jsem si říci nedal, zůstal i on, popošed as padesát kroků vzdálí do hustého lesíka, a v něm se schoval. Ještě jsem za ním volal napomínaje jej, aby se mi nepřibližoval, ať slyší co slyší; pak jsem zbraň svou přichystal a zavřel na několik okamžení oči; když jsem je otevřel, viděl jsem po pravém boku spádný výmol a po levém že mám brod, a tam jsem ústí ručnice obrátil. Postavení mé bylo dobré, a myslil jsem hned, budu-li tak šťasten a na první vystřelení lva těžce poraním, tím výmolem že se budu moci poněkud uchránit, kdyby nebezpečí příliš hrozilo. Kdo nikdy vzrostlého, starého lva v divokosti neviděl, nemůže si ani představiti, jak hrozný to boj člověka s tímto zvířetem, tělo proti tělu; byť i zbraň v ruce měl, člověk se tu podobá myšce v drápech kočky. Já byl již dva lvy zabil, z nichž menší 500 liber vážil a jediným uhozením mohutné tlápy koně v běhu (...)

(......)