Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V. Úsud

Byliť dva bratří a žili spolu v jednom stavení. – Jeden vše spravoval a druhý nic nedělal, o nic se nestaral, jen z hotového jedl a pil. Bůh dával jim zdaru při všem, jak při dobytku, koních, ovcích, sviních, včelách, tak i při všem ostatním. – Jedenkráte pomyslí si onen pracovitý: „A co bych já i za onoho lenivce pracoval? Lepší mi bude, když se oddělíme, já budu alespoň pracovati jen za sebe a on aí dělá, jak mu vděk.“ – I šel k bratrovi, řka mu: „Bratře, nepravě jednáš, že mne vždy jen pracovati necháváš, v ničem mi nepomáháš a jen z hotového jíš a piješ. – Já si umínil odděliti se od tebe!“ –

Bratr počal ho odvraceti: „Nedělej to, bratře, dobře nám je tak oběma, ty máš všecko v rukou, i moje i tvoje, a já jsem spokojen se vším, jak ty co uspořádáš.“ – Než onen zůstal při svém, a tudy i ten přivolil řka: „Když jinak nechceš, máš vůli jíti, rozděl nás sám, jak znáš!“

Tu onen pracovitý rozdělil vše řadou na dva díly; a pak každý převzal svůj podíl. Onen najmul k hovězímu dobytku „govedára“ (pasáka), ke koňům „koňušara“, k ovcím „ovčara“, ke kozám „kozara“, k sviním „sviňara“, k včelám hlídače, a vše jim to odevzdávaje, pravil: „Ponechávám celé svoje jmění vám a Bohu!“ –

Od té chvíle nestaral se o nic a tak žil jako předtím. – Onen pracovitý trudil se a namáhal při tom svém statku, sám všude přihlížel, hlídal, nikdy neustál v práci, a v ničem neviděl prospěchu, naopak jen zkázu. – Den ode dne vedlo se mu hůře, až konečně tak na mizinu přišel, že bos zůstal, nemaje ani opánků. – Tu pravil sám sobě: „Půjdu k bratrovi, abych viděl, jak se jemu daří.“ – Jda viděl na louce stádo ovec se pásti. Nebylo u nich ovčáka, jen dívka pradlena u nich seděla, předouc zlaté nitě. „Pomáhej Pánbůh!“ pozdraví ji, a když mu poděkuje, ptá se jí, čí ty ovce jsou. „Čí já jsem, toho i ovce jsou,“ odpoví mu dívka. –

„A čí jsi ty?“ ptá se jí onen dále.

„Já jsem bratra tvého štěstí,“ odpoví mu opět dívka. – Rozhněván ptá se jí: „A kde je moje štěstí?“ – „Tvoje štěstí daleko od tebe.“ – „A mohu-li je najíti?“ – „Můžeš, hledej je,“ odpoví mu ona. Když to slyšel a viděl, že ovce bratrovy tak dobře chovány jsou, že ani lépe být nemohou, nešel ani druhá stáda obzírati, ale dal se rovnou cestou k bratrovi. Když ho bratr spatřil, rozžehl se nad ním řka: „Kde tě bylo po tolik času?“ – Vida pak, že je bos a ničehož nemá, dal mu nové opánky a peníze. – Po několika dnech, když ho byl bratr velmi vlídně pohostil, zdvihl se a do svého domova se vrátil. Přijda domů, vzal torbu přes plece, do ní si dal kousek chleba, do ruky vzal hůl a vydal se na cestu hledati svoje štěstí. Takto putující přišel do velkého lesa, a jda tímto lesem, spatřil starou, šedivou již dívku, an pod keřem spí. – I rozpřáhl se a opálil ji po zádech. – Ta zdvihla se, a sotvaže oči od spaní zapuštěné otevřela, zvolala: „Děkuj Bohu, že jsem spala, kdybych byla bděla, nebyl bys k těm novým opánkům přišel!“ –

„Jak ty můžeš tak mluviti, že bych nebyl přišel k těm opánkům. – Kdo jsi (...)

(......)