Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Báječný přírodopis

K sehnání národní poesie podává Božena Němcová.

1.

Bůh když stvořil svět, všeho dal u veliké hojnosti – ale později se mnoho prý pokazilo. Na příklad pšenici stvořil Bůh, že měla po celém stéblu oddola až k vrchu samé zrní, celé stéblo bylo jediný klas; by lať pšenice tedy velice úrodná, a tudy i mnoho sypala. – Lidé toho božího daru ale zle užívali, dělajíce z pšeničného těsta koule do máslových kuželek; proto chtěl Bůh pšenici všecko zrní strhnouti, aby klasu neměla, ale tu přišel psík a prosil: „Nech mně na chleba – jen kousek, jen kousek!“, a Bůh se ustrnul a nechal pšenici při vrchu krátký klas, jak je po dnešní den viděti.

2.

Děvčátko (deklice) sbíralo jahody (smokvice), i šel okolo Pán Ježíš a zeptal se děvčete: „Cože to sbíráš?“ „Nic nesbírám,“ – odpoví děvčátko. I pravilť jí Pán Ježíš: „Když nesbíráš nic, nechť zůstane nic.“ – Proto prý jahody nic nesytí, kdyby se jich sebevíce najedl.

3.

Panna Maria postavila prý jedenkráte hrdličku (gerlicu) ke kolébce k milovanému Ježíšku, aby ho kolébala. – Hrdlička ale nerada kolébala a tak se nejapně k tomu stavěla, že kolébku i s Ježíškem převrhla. – Za to ji panna Maria ke kolébce přivázala. – Posud viděti, že má hrdlička okolo hrdla pruhu jako pásek; to je prý, jak byla u kolébky uvázána. – O hrdličce neříká se „hrdlička zpívá“, ale „hrdlička kolébá“. –

4.

 Když Bůh zemi i řeky byl stvořil, poručil ptáčkům, že si musejí zobáčkami jamky vykopati, aby jim voda do nich vtékala, aby se mohli napíti, když by se jim píti chtělo. Ptáčkové šli a jamky zobáčkami si vykopali. Jediný pták kováč (šoupálek) nechtěl jít kopat řka: „Já nebudu kopat, já bych si pěkný svůj zobák pošpinil.“ I řekl mu Bůh: „Tedy z jamek vodu píti nebudeš!“ – Proto nesmí pták kováč žízeň svoji uhasiti, jen v čas deště; tu musí se přičiniti, kde by jakou kapku v povětří ulapil. V letě, když po dlouhý čas krásné počasí trvá, trpívá velikou žízeň a žízniv prosí hlasitě za déšť: „Pij, pij, pij! Pij, pij, pij!“

5.

Havrana (vran, gavran) stvořil Bůh nejkrásnějšího mezi ptáky. Peří jeho bílé bylo jako sníh a třpytilo se v záři sluneční jako stříbro. Hlas měl tak příjemný, že mu rovného na světě nebylo; když se v povětří vznášel a zpíval, nechávali lidé vše stát a ležet v ustrnutí ho poslouchajíce. – Ale zřídka kdy ho lidé slyšeli, neboť vysoko v oblacích se vznášel, a proto se každý za šťastného pokládal, když ho mohl slyšeti. – Že všech ptáků byl havran Bohu nejmilejší a směl na nebi prozpěvovati.

Jedenkráte o veliký svátek (právník) lidu když byla plná církev (kostel, chrám), ozve se tu náhle hlas havranův. – Jak zaslechli lidé líbezný jeho hlas, všickni z církve vyběhli ven, nechavše kněze u oltáře samotného. U vytržení poslouchali havranův andělský zpěv; – takového zpěvu nebylo na světě slyšáno, ani nebude. – Ale netrvalo to dlouho.

Bůh vida, že havran svým zpěvem marně překazil církevní slavnost a lid z pobožnosti vytrhl, rozhněval se naň velice. Odňal mu jeho bílé, (...)

(......)