Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O krásné pastorkyni

(Pohádka slavonska z okolí Verovitice)

Byla jedna matka a měla dvě dcery. – Jedna byla její rodná (rodjena) dcera, druhá byla pastorkyně. – Rodnou svoji dceru, která byla ošklivá (grdna), hrbatá (gurava), kulhavá (šepava) i čoklava, lenivá i nehodná (nevaljana), tu milovala, ale pastorkyně, která byla krásna jako ranní zora, svěží jako rosní kapka, ta byla jí tak protivná jako živý oheň na dlani. Přemýšlela macecha u věk, kterak se pastorkyně zbaviti. – Jedenkráte davši jí mjerov máku smíšeného s prosem, velila jí: „Tuten mák přebereš tamto v blízkém lese a dříve se mi nevracej, dokud toho nevykonáš.“ – Pastorkyně odešla; jdouc cestou plačící, potká sivého jako holub starce a ten ptá se jí, proč je tak žalostná. Když mu všecko vyrozprávěla, sedl starec na zem, vrece (pytel) s mákem a prosem metl před sebe a počal do toho foukati, co mu para stačila. Nežli se dcera (cura) otčenáš pomodlila (zmolila), měl starec všecko vyčištěno. – Dcerka mu poděkovala (zahvali) a odešla domů, by odevzdala maceše vyčištěný mák. – Macecha všecka ztrnulá podivením vidouc, že pastorkyně uloženou práci vykonala a v tak krátké době; – i umínila si, že jí dá těžší úkol. – Druhý den dala jí devět hrnců, z nichž každý měl devět ok míry, potom devět žemlí (předeno) lenu a devět vřeten; když jí to dala, velela: „Jdi do lesa pásti svině, přitom nasbírej plné tyto hrnce jahod a z toho lenu spřed plných devět vřeten příze a dříve se domů nevracej, dokud to nevykonáš!“ Plačíc jde pastorkyně do lesa svině pást, jahody sbírat, len příst; – plačící sedá v lese pod dub (hrást), nevědouc, co dříve počíti, či svině pásti, či jahody sbírati, či len spřádati! – V ten čas (u taj psar) – přiduje devět větrů (vjetrovah) a ti ptají se děvojky, proč je tak žalostivá. – Když jim vypověděla svoji žalost, počali větrové foukati a duti, a než se dcerka nadálá, ležely syté svině u jejích nohou, devět hrnců, každý devět ok obnášející, plny jsou jahod a devět vřeten plných je krásné jak hedvábí (jako svila) příze. – Plna radosti děkuje děvojka větrům a potom jde domů, by odevzdala maceše dosyta napasené svině, jahodami naplněné hrnce a spředený len. – Když viděla macecha div ten nevídaný, neslýchaný, sršela zlostí, ale musela mlčeti, když pastorkyně úkol vykonala, který jí byla uložila. – Zavřela svině, uložila předivo a potom začala, jísti jahody. – První zdála se jí sladší medu, druhá měla chuť jako každá jiná jahoda, třetí ale pálila ji v hrdle, jak by žhavý uhel byla pozřela. – I křičí, laje, jakéže to jsou jahody, a bohem zaklíná se, že musí pastorkyni zhubiti. –

Navzdor tomu, že macecha neustále pastorkyně potupovala a sužovala, stávala se tato co den krásnější a pověst o její kráse roznesla se jako na perutích větrů daleko široko. Nebylo tedy divu, když se začínali hlasitě o ni ženichové (proset) se (...)

(......)