Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Nemušti jazyk

U nějakého člověka byl jeden ovčák (čoban), který mu mnoho let věrně a poctivě sloužil. – Jednou jda za ovcemi, slyší v lese nějaký pískot ; nevěda, co by to bylo, šel po hlase do lesa, aby viděl, co to je. – Jsa tam, viděl, že se zapožárilo a v požáru že piští zmij – Když to ovčák spatřil, zůstal státi, aby viděl, co bude zmij dělati, neboť hořelo okolo něho na všech stranách a požár se ustavičně k němu přibližoval. – Tehda volá zmij z požáru: „Ovčáku, proboha, vysvoboď mne z toho ohně!“ – I podá mu ovčák svoji hůl přes oheň a on po holí vyjde a jemu na ruku a po ruce vyleze k hrdlu a okolo hrdla se mu ovine. – Jak to ovčák vidí, zůstane udiven a potom praví zmiji: „Co je to! Nastojte! Já tebe vysvobodil a sebe zahubil!“ Zmij mu odpověděl: „Nic se neboj, ale dones mne domů mému otci. Můj otec je zmijinský cár!“

I začne ho ovčák prositi a se omlouvati, že nemůže zanechati svojich ovec ; i praví mu zmij: „Nestarej se ani dost málo o svoje ovce; ovcím se nestane nic. – Jen pojď co nejbržeji.“ – Jde tehdy ovčák se zmijem lesem a konečně dojdou k jedné bráně, která byla ze samých zmijí. – Když došli, tu zmij na ovčákovu hrdle hvízdl a v okamžení se všecky zmije rozpletly. – I praví zmij ovčáku: „Až přijdeme do dvora k mému otci, bude ti dávati, cokoliv požádáš: stříbro, zlato, drahé kamení, ale ty nevezmi nic, než žádej nemušti jazyk. On bude se zdráhati, ale konečně ti ho dá.“ – Mezitím přišli do dvora k otci a otec s pláčem ptá se zmije: „Proboha, synku, kde jsi?“ A on káže vše po pořádku, jak byl obklopen požárem a jak ho ovčák vysvobodil. – Tehdy praví zmijský cár ovčákovi: „Co chceš, abych ti dal za to, že jsi mně syna osvobodil?“ – Odpoví mu ovčák: „Nic jiného nechci, abys mi dal, než nemušti jazyk.“ – I praví cár: „To není pro tebe, neboť když ti to dám, potom když to někomu řekneš, v tu chvíli bys umřel; žádej tedy něco jiného, cokoliv chceš – dám ti!“ Na to mu ovčák odpovídá: „Chceš-li mi co dáti, dej mně nemušti jazyk; pakli mi ho nedáš, zůstávej s Bohem! Mně něčeho jiného netřeba!“ – I chystal se k odchodu. – Tu vrátí ho cár nazpět, kázaje mu: „Stůj! – Pojď sem, když jinak nechceš. – Zívni!“ – Ovčák zívl a zmijský cár plivl mu do úst řka: „Nyní plivni ty mně do úst!“ – Ovčák mu plivnul do úst a zmijský cár opět ovčákovi. Takto si po třikráte plivnuli jeden druhému do úst a potom pravil mu zmijský cár: „Nyní máš nemušti jazyk. Jdi s Bohem, ale nikomu to neříkej ani za hlavu svoji, neboť jak to řekneš komukoli, v tu chvíli umřeš!“

Ovčák odešel; jda lesem slyší a rozumí všemu, co hovoří ptactvo i trávy i všecko, co je na světě. – Když přišel k ovcím, našel všechny pohromadě pokojně ležeti a si odpočívati. – Jedvaže lehne, přiletěli dva havrani, a padnouce na jeden strom, počnou rozmlouvati ve svém jazyku řkouce: „Kdyby věděl tento ovčák, že tam, co leží ono černé jehně (šilježe), pod zemí je plný sklep stříbra a zlata!“ – Ovčák, jak to slyší, odejde k svému hospodáři, aby mu to řekl, a hospodář přihnal se s (...)

(......)