Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstup druhý

PAVEL. PŘEDEŠLÍ. Později VÍT.

PAVEL (bledý a zasmušilý): Dobrý den!

MATKA: Aj, Pavle, vrátil se již kmotr Říha? Našel někoho, kdo by šel místo tebe na vojnu?

PAVEL: I co mi po tom! Povězte mi raději –

OTEC (zastaví se ve dveřích): Jak? Že ti po tom nic není? Je ti to jedno, budeš-li vojákem nebo ne?

PAVEL (podívá se na otce, vzdorně): Všecko mi jedno, ať budu nebo ne!

VÍT (rychle prostředkem): Strýc Říha se vrátil, večer prý k nám zavítá!

OTEC (rychle): Nuže, našel někoho?

VÍT: Tři za jednoho. Kmotr Klíma je viděl, jsou prý to ale samí lazaři – komise si sotva z nich vybere.

OTEC: Tu to máme! Hned jsem věděl, že ten Říha nic nepořídí, – musím sám do města.

PAVEL (odhodlán): Poslyšte, pantáto! Praskni již oko nebo zub – dovolte mi pár upřímných slov: Los na mne padl, a já půjdu; nepotřebujete se po jiném ohlížet – je to vůle boží, a zdejší živobytí mám pod krk.

OTEC: Jakže? Tak se s námi mluví? A proto jsi byl po celý rok tichý a přičinlivý, abysi, jak se tu ten diblík zase ukáže, znovu se nechal poštvat proti nám?

PAVEL: Že Verunka nikoho neštve, to vám myslím dost jasně dokázala. Ostatně jsem s ní celý rok ani nemluvil.

OTEC: Jakže? Tys ji ani nevyhledal, když se vrátila?

PAVEL: Musel bych být špatný chlap, abych se po své holce nesháněl. Chtěl jsem jí říci, že jsem plnoletý, a že budem spolu podělkovat, a že se snad uživíme bez těch proklatých peněz.

OTEC: A to bez mého svolení a bez mého požehnání?

PAVEL: Ach, ani obojí mně víc nespomůže – a kdybyste byl desetkrát povolnější. Verunka nechce. Třikrát jsem tam u ní byl a tloukl na dvířka – a prosil a zapřísahal ji – a slyšel její krok a její vzdechy, ale ona mně (...)

(......)