Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
PAVEL. VÍT. PŘEDEŠLÍ.
PAVEL (za scénou): Jak? Ona je u nás? (Vraty do síně.) Pusťte mne, pusťte!
VÍT: Ach, nerozhněvej zase otce!
PAVEL (vy trhne se): Co mi po tom; déle se neudržím! Pojdi z toho co chce, a kdyby celý svět mne slyšel a celý svět mne zdržoval, na jednu věc musím se ještě ptáti, než se rozejdeme.
OTEC (pokojně): Ptej se, synu, ptej se – já ti bránit nebudu.
VÍT: Aj, u kozla!
PAVEL (s podivením): Pantáto, jakže?
OTEC (urputně): Nu, co chcete? Co se na mne tak díváte, kluci! (S nuceným vztekem.) Jsem-li tu v cestě, mohu jít! Nu ovšem, ovšem, já musím jít. (Polohlasně k Vítovi.) A tys tu také zbytečný. Musíš o všem vědět, má-li tu Pavel s diblíkem co řídit; musíš do všeho omočit? (Odejde vlevo.)
VÍT (pro sebe): Ne, ta panímáma, ta se podiví!
PAVEL (hledí za otcem): Pozbyl jsem rozumu? Cožpak se s ním přihodilo?
VERUNKA (jemně): Chtěl jste se mne na to ptáti, Pavle?
PAVEL: Ne, ne, Verunko; ale chtěl jsem – (Zajikne se.)
VÍT (po špíčkách se krade ku dveřím)
VERUNKA: Nuže, proč nemluvíte?
PAVEL (s přemáháním): Víte o tom, Verunko, že co jste se z města vrátila, že jsem po třikrát vás vyhledal?
VERUNKA: Vím o tom, Pavle; poznala jsem vás po hlase; ale v přítomnosti umírající babičky nesměla jsem vás vyslechnout.
PAVEL (s úctou na ni pohlédne): Vyť jste hodné, pobožné dítě, Verunko!
VERUNKA: Učinila jsem také slib, že vás bez vědomí otce vašeho nevyhledám.
PAVEL (lekne se): Verunko!
VERUNKA: A proto jsem přišla, abych mu řekla, že se dnes sejít musíme; neboť dnes tomu rok a den, Pavle, (s vroucím úsměvem) a ty jsi ve všem tak statně v slově dostál.
PAVEL (chvěje se): A ty, Verunko, smíš ty svou památku zpět žádati?
VERUNKA (blíž k němu přistoupí): Nosil jsi ji věrně při sobě?
PAVEL (vytáhne medalion zpod košile): Až po tu chvíli zrovna na srdci, a nikdy mne netlačila, protože jsem vždy na tě vroucně vzpomínal a tebe s myšlénkou i skutkem hoden zůstal, Boha prose, (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky