Jan Neruda

PRAHA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Radosti Pražanů

Můj slavný patron, sv. Jan Nepomucký, zachoval se mně letos právě tak jako jindy. Totiž ten na kamenném mostě pražském. Má pořád těch svých sedmdesát tisíc kapitálu, a když se měla kolem jeho postavy stlouci zase ta stará, dávno již koupená bouda a když mělo se lojem naplnit as sto lampiček, chodili „zplnomocněnci“ od domu k domu, ode dveří k dveřím, harašili těžkými pokladnami a vybírali od obecenstva těžce vydělané krejcary. Až vzroste kapitál na sto tisíc a na dvě stě tisíc, bude se pořád ještě žebrat dál. Nač je skromné, pevně ulité soše potřebí tak velkého kapitálu, nikdo neví, nikdo neuhodne. Lidé o tom rozmlouvají, a právě nyní poukazují i jinam – na Svatovítský chrám. Je tam as dvanáct pánů kanovníků, mezi nimi jednotliví, kteří mají až 40.000 ročních příjmů, fondy kostelní jsou tu vůbec nesmírn, stačily by velmi dobře samy na dobudování chrámu, a přece se žebře.

A uplynul od svatého Jana do svaté Julie, panny a mučednice, týden a byl všecek as tak zajímavý, jak bývá pražské nedělní odpůldne. Znáte přec pražské nedělní odpůldne! Po ulicích fadessa a prach, v domech fadessa a zívání, za branami fadessa a strašný prach. Jediný den, kdy Pražan se odváží dostat se z Prahy až ven. Dnešního dne je takové podniknutí už hotovou výpravou. Praha se rozložila na všechny strany již tak daleko, že kdo bydlí v jejím středu, potřebuje celou hodinu, aby se dostal jen ven. Je záhodno vzít si nejlepší boty, co možná mnoho peněz, učinit pořádek s Bohem a lidmi, jako před každou větší cestou.

Zato ovšem ta pochoutka, když se člověk dostane až ven, „do přírody“, jak se říká. Po stráních šumí dobře škrobené ženské šaty, údolí jsou oživena bubláním politizujících tatíků a příjemným, romantickým klepáním pomlouvajících matek, v každém keři tluče kvarteto hubou, že sobě kukačky až bavlnku do uší cpou, aby se nenaučily falši, a vzduch je naplněn třepetavým prachem, povstalým ženskými vlečkami, neboť bez vleček se přec nemůže na venek! Možno, že se nad tím vším i zlaté slunko směje, ale není ho pro prach vidět. Také ve venkovských hostincích je všechno pohodlí pražských hostí jak náleží připraveno. U špinavých stolů čekají špinavé lavice, v neumytých sklenicích září kalné pivo, káva má milou příchuť přičmoudlé smetany, máslo a sýr chutnají žíravě jako přestárlý salám, na husu je přilita omáčka z telecí pečeně – kdožpak by ale dovedl vyčíst všechny zvláštní výhody, jakými se honosí naše pražské vůkolí a jež bys jinde zcela marně hledal! Unaveni vracejí se dobří Pražané zase domů, jsou jakoby ztlučeni a polámáni, a říkají: „To je od toho silného jarního vzduchu.“

Všedního dne ovšem sobě může jen málokdo popřát radostí podobných. Není na to času, zbývající hodinka k večeru nestačí nikam. Zvláště malé dětské nožky jsou příliš (...)

(......)