Jan Neruda

PRAHA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Návrh – na dobrou uváženou!

Snad není jediného, „zlatou kamennou matičku“ svou milujícího Pražana inteligentního, který by si v obrazotvornosti své nezahrál někdy jako malé dítě. A všechny ty dětsky hravé myšlenky velkých lidí mají jeden cíl: okrasu Prahy. Jeden zbourá šmahem celé židovské město, postaví tam podél Vltavy krásné nábřeží s elegantními budovami, prorazí středem široký bulvár, vroubený alejemi a moderními domy a prolamovaný několika malými sady, sad od sadu tak asi pět set kroků; třicet milionů tu věc spraví, řekněm čtyřicet. Druhý, navrátiv se právě z výstavy pařížské nebo z cesty po severní Itálii, koná touž práci někde na Starém Městě, např. ve vůkolí Anenského dvora, a buduje tam velkolepou krytou Avenue de l’Opéra nebo kryté milánské korso. Třetí staví na Petříně Slavín s obrovskými schody až na úpatí dolů; čtvrtý korunuje Vyšehrad svítivou, velebnou basilikou, item se schody dolů k řece. Pátý rozsívá po celém vůkolí elegantní vily a dodává mu rázu florentinského. Šestý staví na počátek Václavského náměstí sochu Husovu (se skupením), a nahoru k hlavě „to nové“ museum, před nímž, jako skvoucí se démantový diadém na čele, stojí dvoupatrový fontán, lijící spousty lesklých vod. Jsou to samé fantastické hračky, zajisté, k jichž realizování i v nejšťastnějším případu bylo by potřebí znenáhlé práce dlouhých let, v nynějších poměrech celé věčnosti. Ale všechny vyslovují jednu pravdu a tíhnou k jedné věci: k nutné okrase Prahy.

Krásna je naše Praha, zajisté. Je krásna svou polohou, která je ovšem již „od věčnosti“. Je krásná starobylými budovami řídké ceny. A čeho jí všichni instinktivně přejem, jest: krása moderní. Novověká města hledí se všude zdobit směrem stejným: přírodou, uměním stavitelským, uměním plastickým. Sady se umisťují, kde dříve byl kámen, veřejné budovy hledí být triumfem nynějšího stavitelského umění, sochařství klade díla svá po městech, jakoby šperky na krasavici.

V prvních dvou směrech děje se u nás málo, ale přece něco, v posledním – vyjma pomník Jungmannův a sochy na divadle národním – neděje se nic. Co kde se na veřejná náměstí postavuje, je přímo hřích proti sv. Duchu – např. ty studny recte hřbitovní pomníky na Josefském a Mikulášském náměstí. Za tytéž snad peníze, za málo víc, lze dosáhnout něčeho stylizovaného umělecky. Rovněž nepatrným nákladem, sukcesivně rok od roku povoleným, mohly by se fontánky nebo sochami ozdobit sady Karlovy, nový městský park, menší parky pražské. V tom není pranic fantastického. My sobě ale nevážíme dostatkem ani věcí již existujících. Díla slavného Brokoffa, např. karyatidy na paláci Morzinském a skupiny námostní, díla to michelangelovsky dokonalá, jinde by se v dobrých odlitcích již dávno skvěla v museu.

Došel mne v té celé věci návrh vskutku pozoruhodný. Je vzdálen vší fantastičnosti, je praktický. Pochází od mladého umělce, který část života (...)

(......)