Jan Neruda

PRAHA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Jubilejní výstava

Stromovka

Upřímně potěšen důvěrou slavné redakce, která mi uložila, abych převzal referát o nejprvnějších, nynějších hned počátcích „jubilejní výstavy“ – pro vývoj pozdější má prý redakce lidi o něco rozumnější – uvazuju se tímto v čestný svůj úřad. Myslím, že redakce zvolila dobře: Za prvé: neviděl jsem na vlastní oči ze všech těch počátků ještě ani tolik, mnoho-li by za nehet vlezlo, můj ideální názor není tedy kalen pražádnou mizernou zkušeností! Za druhé pak: já téhleté výstavě od srdce přeju. Čechové dávají sobě na ní záležet, obětují jí velikou práci, nesmírně mnoho peněz, ať jim to Pánbůh odplatí tedy stotisíckrát – ano, stotisíckrát – já jsem nóbl!

A za třetí – když člověk řekne jenom za prvé a za druhé, vypadá to tak chudě – mám zrovna teď dostatek času. Sedím doma, nevyjdu skoro ani na ulici. Jeť tam takový odporný, přímo ukrutný, řekl bych hanebný smrad i prach, obzvlášť ale v odpoledních hodinách – ona totiž prozíravá naše obec téměř ani nekropí, spoří si v řece vodu pro napřesrok – a člověk v tom prachu nevydrží pět minut! Co ale dělat, když člověk sedí doma? No tak tedy začnem!

Výstava bude ve Stromovce. Stromovka leží od Prahy na půlnoc a je „oblíbeným místem zábavním“. Teď je to s tou zábavou tam ovšem trochu dotenka: štipec promenády, krapet muziky a basta! Ale dříve – ach ano, dříve! Týden co týden tam bývával do nedávna např. nějaký duel, na šavle, na pistole, na ledacos. Až jednou jeden duelant zastřelil kozu železničního hlídače, „Spolek pro zvelebení chovu domácích zvířat“ se do věci vložil a bouchačku pokazil.

Stromovka pozbyla na pikantnosti. Ba ona jí ani „slavnost májová“, ba ani „Slamník“ nedodává v očích Pražanů už jaké půvabnosti zvláštní. Dříve, ach opět ano – dříve! Když „Slamník“ trvával ještě po osm dní! A nastal den pak poslední a v Bubenči vystoupil na řečniště „extra zvolený, dobře učený měšťan pražský“ a měl k lidu výroční „volské kázání“. Prapodivný výraz! Krolmus vykládá, že tomu kázání proto říkalo se „volské“ (či „pro voly“), že do jeho vtipného textu zaznívalo z blízké obory (Stromovky) bučení turů a buvolů. Tak já teda teď nevím!

Ano, Stromovka bývala pouhou jen oborou, v níž pro zábavu panskou přechovávána rozmanitá zvěř a konány na prostranném rybníce rozličné slavnosti. Ještě asi do roku 1848 živen tam – na památku „velké minulosti“ – prastarý jelen, šedivý a kulhavý, zavřený v ohrádce hned vpravo od zámeckého vchodu. Ale my děti ho nemilovaly, toho jelena. On se tak podivně koukal! Zrovna jako by chtěl říci: „No tak mi dejte přec tu svou housku!“ Roku 1804 přestala ale Stromovka být divokou oborou a stala se parkem, „jedním z nejkrásnějších v střední Evropě“. Péčí to purkrabího hraběte Chotka, jenž také upravil tamější vladislavovský lesní zámeček. Podivný muž, tenhleten Chotek! Praha má po něm tolik a tolik památek trvalé krásy. A od něho až dodnes byla už taková řada purkrabí a místodržitelů, ale po žádném… Nu a pak už z historie Stromovky nevím (...)

(......)