Jan Neruda

PRAHA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Jubilejní výstava – česká, národní výstava

Navštívil jsem tedy také už dohotovenou, instalovanou výstavu.

Je velkolepa? Je krásna?

Velkolepa? Nevím: s výstavami světovými jí neporovnáme, a z výstav zemských jsem žádné neviděl – schází mi měřítko. Krásna? Ano, krásna jest, ba překvapujíc krásna! A můžeme si slova ta směle stokrát a tisíckrát opakovat, aniž bychom se obávati musili, že někdo zacituje „Graeci omnia sua in inmensum tollunt“, čili: „Čech, jak hubu otevře, už se nadchvaluje“.

Zvláštní dojem! Viděl jsem na světě mnoho, velmi mnoho, podobně příjemných dojmů nemám ale přece mnoho v paměti! Hned jak vejde tím široko vysoko rozpjatým hlavním vchodem, jenž jako by svět venkovský vyzýval ku vhledu a soudu, je člověk zrovna opleten půvabným zjevem. Pranic, ale pranicoucí nic není v těch dvou místech přece společného, a vzdor tomu se mi jako blesk myšlenkami kmitl obraz vzdálený: proslulé benátské náměstí sv. Marka. Vpravo vlevo táhlé, krásné budovy, tam dole co uzavírka krásná ta budova hlavní s tím svým obloukovitým portálem, jakoby vedoucím do nějaké basiliky, a mezi tím prostranství upravené sice jen z měnivého květu, ale se stejnou umělostí architektonickou – ve všem svéráznost doby, na všem nevýslovná harmonie – v tom je ta podoba a výklad příbuzného dojmu. Všude elegance, nikde nic dotěrného, každý a každičký bod výmluvný důkaz, že jsme my Čechové na výši své doby – jako by tam na všem se chvěla třpytná plomba „fin de 19. siecle“.

Dojem tichý, okouzlující. Zastavíš se, zadíváš – lebkou šlehají myšlenky a krev proudí rychleji.

To zde chtějí umlčet? Chudáci! Ne, my nepostavili zde žádnou výstavu světovou. My postavili výstavu „jenom“ českou. A přece má význam světový.

Kdyby se z nynějšího výstaviště vznesl holub do výše, ani půl minuty by vzduchovou dráhou nepotřeboval a usedl by už na střechu pražského domu, kde před sto lety byla „výstava průmyslová“ – první na evropské pevnině. Od té doby výstavní ruch již po světě neustal, třebaže někdy, jak už s novými věcmi bývá, jevily se v něm delší mezery. První výstavy byly tedy „industrijní“, a sice zemské, národní. Ale lidstvo brzo vycítilo, že nejen ten onen národ má se uvědomovat o svém pokroku průmyslovém a jeden jeho člen učit se od druhého, nýbrž že má se učiti také národ od národa, a začaly si proto pak pořizovat výstavy světové. Ty dnes ovšem úlohu svoji ještě nedohrály. Ještě jsou končiny, kde ji teprve plniti počnou, jakož se stane tedy zanedlouho teď v Severní Americe, později as také ještě v Rusku, a rovněž se ukázalo neočekávané a netroufané faktum, že v místech jednotlivých lze světovou výstavu s prospěchem pořádati i vícekráte – arci, jsou-li to místa skutečně světová.

Výstavy světové, v nynější své skladbě, tedy ještě budou, a možno, že budou se opakovati v dlouhých časových mezerách, třeba ještě po staletích. Ale přece již upadají. Příčina leží v přílišné rozpjatosti myšlenky základní, v nedostižitelné ideálnosti „světových“ výstav vůbec. Nejsou už (...)

(......)