Jan Neruda

PRAHA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstava v zimě

Já už vím, jaké to bude!

15. října nával lidstva, že takového nikdy ani nebylo. Všechno ve slavnostním oděvu, Rezinky v nejslavnostnějším. O 4. hodině odpolední „první výstavní tah“; hudba, jásot, rámus. A pak vystoupne pan hrabě Zedtwitz na pódium, kolem něho v půvabném věnci celý výbor. Pan hrabě se ukloní: „Pánové a dámy! Děkujeme z upřímného, hluboko pohnutého srdce za přízeň, kterou jste nás a náš podnik tak přeštědře obmýšleti ráčili. Prohlašuju výstavu za skončenou!“ – „Sláva! Výborně-é!“ zahlučí to hromem po celém prostranství. „Opakovát! – Opakovát! – Opakovát!“ Pan hrabě se objeví znovu, bude se klonit, krčit rameny, a – zmizí. „Opakovát! – Opakovát!“ Pan hrabě se zase objeví – atd. – desetkrát za sebou. Konečně ale vystoupne ještě jednou, ukloní se, přikročí k dirigentskému pulpitu, převrátí výstavní partituru kupředu…

Vtom vyhodí Hynaisův genius na plakátech do výše levou ruku místo pravé a stočí nohy do kliky nalevo místo napravo. Kasír u hlavního vchodu vyšoupne okýnko znovu si nad hlavu. Pan Vojtíšek namázne turniket… A výstava započne znovu… „Nové období, od 15. října do 15. března.“

To vše se stane jistě, neúprosně, neodvratně, s onou „elementární silou“, o níž čítáme v našich novinách. A bude dobře, že se tak stane! Už v náhradu za zmoklé léto!

Zimní výstava! To ještě ve světě nebylo! To bude po celém světě šuškání, povídání, obdivování! Zdárný výsledek je při tom zcela nepochybný. Vždyť už samo to naše rozkošné výstaviště! Arci se pak více už nebude mluvit o „milém stínu košatých stromů“, o „svěžím brčálu lučního pažitu“, o „křovním koncertu slavíků, pěnkav, drozdů“ atd. Po štítech výstavních budov pak bude přeletovat už jenom věrný náš chocholouš, v křovinách zacvrliká si písklavý střízlík, ve větvích vysokých stromů zakváče vrána. Ale ten daleko, daleko ještě zvýšený půvab venkovského zátiší, až zimní příkrov rozloží se krajem! Až mlhy vystoupnou z Vltavy a převalí se širým sadem. Až šedivé jíní každou větvičku dostara ovousatí. Až pod nohama bude chroupat sníh a praskat ledový škraloup. Jak tu budou pak ty dívčí nožičky cupitat – cupitat! Jak budou mužští těžké své kroky do dálky natahovat a své velké ruce do hloubky kapes strkat!^[2]

Ovšem se musí přírodě také za zimy pomoci. Zima nám musí dodat zcela nových výstavních předmětů, nových přízdob. Zavčas např. se musí postavit velká, velikánská trámová kostra, hned počátkem mrazů pilně spoustami vody zalévat, aby se utvořila kouzelná ledová jeskyně, s rampouchy – „stalaktity“, dlouhými jako topol… „Světelný fontán“ přeloží se sem, do jeskyně… Na cvičišti upraví se kluziště pro velké, u „skluzavky“ kluziště pro malé. Zároveň sněhový vrch, s něhož se bude lítat po malých sáňkách dolů… Na Letenské pláni bude stát nebetyčný vrch ledový, znázorňující množství letos v Čechách napadaných krup, a pod ním budou ve stanech prodávat roztomilé, jen tak asi metr vysoké „vršíčky“, znázorňující, mnoho-li přišlo „krup na jednu hlavu…“ O nutné zahřítí (...)

(......)