Jan Neruda

PRAHA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstava starých mládenců

Přece to byla jen jedna, jediná řádka! A já jsem na ten „vtip“ nebyl ani zrovna přespříliš pyšen! Ale zajelo jako dýka! Hned v úterý týden přilétl rozčertěný, andělskou rukou psaný lístek: „Když navrhujete výstavu starých panen, pročpak nenavrhujete také výstavu starých mládenců? Vyzývám Vás, abyste navrh‘! Hned příští neděli – jste-li muž poctivý a spravedlivý…“ Zalezl jsem do své poctivosti a spravedlivosti jako zajíc do máku a do zelí a byl jsem tichý. S bohorovnou nonchalancí mluvil jsem „příští neděli“ O něčem zcela jiném. Ale ihned zase v úterý byl tu lístek… „Tedy jste nenavrhl! Já vím teď, co o Vás…“ Inu – nenavrhl! Protože… protože…

Protože, kdyby tam byla starých mládenců celá sbírka, za 24 hodin by Stromovka uschla a zpustla! Děti po širé Praze by dostaly psotník. Na čtyři míle kolem ovoce by zčervivělo. Brambory shnily. Ptactvo vyscípalo po nebi i po zemi… To by byl ukrutný pohled… hrozný… hrozný…

Už to slovo „starý mládenec“! Naznačující něco naprosto protimyslného, nepřirozeného… baziliška, „velikou potvoru hadóv…“ To se přiznám: něco protivnějšího na tom světě neznám! Já, když takového chlapa vidím – držte, prosím vás, držte mne…!

Bože – jak krásný výraz, jaký vznešený pojem je ve slově „stará panna“! Stará – ale lilium! Nedotknutá – nedotknutelná! Bytost tichá, obraz oddanosti svaté! Snadže kamenitý svět a trnitý život do její duše naházely zloby; ale panna dovedla všechnu zlobu vpravit aspoň do společenské formy a ještě nás – andílek – tou zlobou svou baví!

Zato – starý mládenec! Jed – jed – a jed. Zloba nezkrocená, společensky protivná. Ropucha, při jejímž pohledu se obrací žaludek. Tvor, kterému se snad každý na světě vyhne, vždyť – pro pánaboha – starý mládenec nesmí s jinými lidmi zasednout dnes už ani k témuž stolu… je tomu zrovna půl hodiny, co mně pošta vysypala na můj stolek gratisexemplář knihy:

„Starý mládenec
sám sobě
kuchařka,
čili 300 receptů…“

Podívejte se přece na něho, kde jen chcete! Po ulici kráčí sám a sám; pomalu, s kamennou tváří, těžkým, necitným okem: vyhýbají se mu jako zestárlé dánské doze. V divadle chrká a bručí, že soused abonent honemhonem přidá stovku a vezme si sedadlo nahoře v lóži. V hostinci sedí v nejzazším koutku, u nejodlehlejšího stolku, na nejodvrácenější židli, jako nakažlivý nemocný – a kdokoli ho nezná a sklepníka se zeptá… „I to je takový starý mládenec!…“ žádný stav, žádný charakter, žádný „pán“ – nic, pranic na světě, jen „starý mládenec…“

Stará panna dojímá! Budí soucit, politování, alespoň u toho, kdo ji nezná. Ano, četl jsem na staropanenský osud již i výborné básně. Se starým mládencem ale politování nemá nikdo! Literatura se ho bojí. I ten rozpustilý úsměšek národní písně se mu vyhýbá. Přísloví lidu opatrně ho obchází a zatahuje žahadlo před ním jako pes ohon. Není divu: prosycená zloba! Říká-li se, že „ve dvou babách vězí tři čerti“, mělo by se věru říkat, že v jediném starém mládenci vězí pět krokodýlů, sedm štírů, (...)

(......)