Jan Neruda

PRAHA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Na Svatovítském chrámě

Rozhlédli jsme se po zevnějšku Svatovítského chrámu. Je již mnoho na něm změněno, opraveno a obnoveno, vypolérováno a uhlazeno, a všechny ty části, jichž se byla již dotkla ruka pečlivá, lesknou se a svítí svátečně, s veselým klidem dívají se do blankytné záře krásného rána a z pohledu na ně vzchází radost ve vlastních prsou našich. Dojem ten však nezůstává nerušen. Před sebou máme veselí, za sebou stesk. Před námi, vyrván z věkovitého tlení a ze zamrkávajících se, o truchlé sešlosti svědčících snů, mládne a znovu rozkvétá Svatovítský dóm, za námi zapadá v tím hlubší sen starobylá část královského hradu. Krásná je ta budova Vladislavská, v níž stará holdovní síň, stará sněmovna česká; krásna je, ale zapomenuta, opuštěna, život svůj již dodřimující. Nikdo neodstraňuje sžírající mech se stěn jejích, v ozdobných výklencích sbírá se déšť, po smělých výběžcích bují tráva, každý déšť smyje drobty a každý vichr strhuje kousky rozpadávajícího se hávu – nikdo se jí neujímá. Na Hradčanech možno mnohému se učit a o mnohém přemýšlet; zde lze přemýšlet třeba také o tom, že dóm patří lidu, a kdekoli lid žíti smí, že nenechává rozpadnouti se slávě své.

Rozhlédli jsme se po zevnějšku zdola a odevzdali se pak vedení muže, jemuž dostalo se čestného věna býti dědicem Matěje z Arrasu a Petra Parlera. Vzhůru to šlo štíhlou vížkou a točitými schody, poté improvisovanými schody přes střechu postranní chórové chodby a vešli jsme na mohutné lešení, dělící chrám u výši první galerie po celé šířce jeho. Zde jsme teprv nabyli pravého pojmu o podniknuté práci, která je zde větší a namáhavější, než jaká bude v části přední, ze samých základů nově budované. Zvětralé balvany se odstraňují a nahrazují novými, rozvlhlá žebra mohutná ustupují novým a pevným, vyžilé a zvadlé květy gotické jsou skláceny a na jich místě rozkvetly jiné a svěží. Zdá se to být dílna umělců obrů, kteří ohromnými pilíři zápolí sem a tam a při tom všem zbožně se řídí dle pravidel věčné krásy a vše ovívají dechem nejněžnější poesie. Dole, uvnitř chrámu, je dojem stavby tak mohutné ovšem také mocný; avšak tam nám vadilo vždy vystrojení vnitřní, přeplněnost a četné slohové chyby její. Gotika působí nejvíc sama sebou, ve větším chrámě slohu gotického musí nám být jako v obrovitém pralese, jenž nikdy nemá podrůstu cizího, jehož kmeny ve světlé vzdálenosti od sebe pnou se do výše mocně a prostě a teprv vysoko, vysoko nad hlavami našimi bezpočetnými větvemi klenou se do sebe, každá větev zas pro sebe strom, vybíhající ve větve menší, v pružnou haluz a ozdobný list. V takovém chrámě rozepne se pak myšlenka volně a rozletí se orlem. Takový dojem měli jsme kdys v prostě velebném dómě v Kolínu nad Rýnem a dojem ten se obnovil, jakmile jsme stoupli do přepažené nyní lešením svrchní části dómu hradčanského. Jak milo procházet (...)

(......)