Jan Neruda

PRAHA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Nové výlety Pražanů

Kolem elegického Vyšehradu a ještě zadumanějšího Zlíchova, kolem strmých vápenců branických a údolí chuchelského, kolem historických Modřan, slavné Zbraslavi a romantické Závisti, malebnými výšinami Vran, Trnovy, Davle a kolem rozkošného ústí zlatopískové Sázavy přicházíme proti vodě po čtyřech hodinách co nejrozmanitější a nejpříjemnější plavby do zelených Štěchovic. Poobědvali jsme již na parní lodi, nebo odbudem důležitý ten „návyk“ velmi dobře a zároveň velmi lacině v některém ze štěchovických hostinců, a již nakládá najatý průvodce naše plédy a svrchníky, aby nás vedl dosti příkrou, ale také dosti příjemnou lesnatou cestou k sv. Janu pod Slapy. Cesta trvá něco přes hodinu, máme ale na ni skoro tři hodiny čas a zatáboříme si hodinku v některé lesní mýtině. Někdo ze společnosti má snad košíček se studeným jídlem a zteplelým vínem s sebou a stane se s zásobami svými vítaným středem společnosti, neboť dopolední čtyři hodiny, strávené na palubě – vždyť je známo, že „slaný vzduch“ tráví! Pak to jde čtvrthodinku údolím plným skalních rozvalin, stinných olšin a brčálových kapradin dolů k levému břehu Vltavy. Jsme v novém světě! Vpravo táhlé údolí vltavské se strmými zelenými břehy, vlevo pokračování Vltavy, ale ne řeka víc, nýbrž pěnivé, vařící se jezero, vysoké, bílé vlny, šlehající sebou jako delfíni, běží proti proudu, jako by se odrážely od těch nebetyčných, blízkých skal, které řeku pevně zde uzamykati se zdají. Zde sobě příroda česká zahrála na poctu romantika a uchvácen divou krásou velebné básně její sklesneš v drn, abys rozohněným zrakem vsál v ducha obraz, jehož nikdy nezapomeneš.

Avšak toť teprv první verš té české básně „Svatojanské proudy“, přijdou verše další a ještě krásnější, ba slohy přemáhajícího dojmu!

Na břehu čeká již lodice s kormidelníkem a dvěma veslaři. Po pravém břehu byli koněm lodici tříhodinnou jízdou vytáhli, pak koně i lodici přeplavili na břeh levý, koně již poslali lesnatým vrchem domů a lodici zatím na břehu „zahejnili“. Nyní ji připravují k jízdě a kladou prkna přespříč boků co sedátka. Mezitím upozorňuje nás průvodčí na sochu sv. Jana, stojící pod skalou, a na blížící se vor, jehož „vrátný“ již zdaleka před sochou smeká, aby šťastně překlouzl přes osudná skaliska. Vor již vnikl do „proudů“ prvních a letí jako šíp pěnou dál. My již také sedáme. Kormidelník, ač byl s úsměvem díval se na poklonu „vrátného“, pošoupne čepici sám také a řekne: „Nu spánembohem!“

Několik rázů veslařských, loď se skloní a tančí po divokých vlnách. Můžem se bezpečně oddat plavbě, neboť plavci naši zde znají každé písečné zrnko na dně a ty vlny byly jejich kolébkou a jsou jejich nejdůvěrnějšími známými. Ale zrak náš neví, kam by se dřív zadíval, co by dříve vpil. Divoké skály nad námi, divoké vlny pod námi, obraz celistvý, uchvacující. Ty skály mají tvary co nejmalebnější a mladá zeleň a podivně jako stařec trpaslík vypadající stromy zdobí jich vrcholy a koření se v jich slujích, visí nad jich (...)

(......)