Friedrich Nietzsche

TAK PRAVIL ZARATHUSTRA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DÍTĚ SE ZRCADLEM.

Potom se Zarathustra zase navrátil do hor a do samoty své jeskyně, uniknuv lidem a vyčkávaje, jako rozsévač, jenž símě své rozhodil. Jeho duše se však naplnila netrpělivostí a touhou po těch, jež choval v lásce: melt ještě mnoho, co by jim dal. Neb toto jest nejtěžší: z lásky uzavřití svou otevřenou ruku a v darování si zachovati stud.

Tak plynuly osamělému měsíce a léta: jeho moudrost však vzrůstala, svou náplní mu působíc bol. 

A jednou z rána se probudil již před zořou, dlouho se rozmýšlel na loži a promluvil posléze k srdci svému: 

„Co že jsem se tak zalekl ve snu, až jsem se probudil? Nepřistoupilo to ke mně dítě se zrcadlem v ruce? 

,O Zarathustro – oslovilo mne dítě – pohled na sebe do zrcadla!´

Ale když jsem pohlédl do zrcadla, vzkřikl jsem, a srdce mé bylo ohromeno: neb neviděl jsem tam sebe, nýbrž ďáblovu rozšklebenou tvář a potupný smích.

Věru, příliš dobře chápu znamení a napomenutí snu: mé učení jest v nebezpečenství, koukol si říká pšenice!

Moji nepřátelé se rozmohli a znetvořili obraz mého učení, tak že druhové moji nejmilejší propadají studu za dary, jež jsem jim daroval.

Ztratili se mi moji přátelé; vzešla mi chvíle, bych ztracené své hledal!“ –

Za těchto slov Zarathustra vyskočil, ne však jako ten, kdo, poděšen, lapá vzduch, nýbrž spíše jako věštec a pěvec, jejž přepadá nadšení. V úžasu na něj pohlíželi jeho orel a had: neb jako zora mu na tváři leželo vzcházející štěstí.

Co se mi jen přihodilo, zvířata moje? – pravil Zarathustra. Zdaž nejsem proměněn? Zdaž mi nepřišlo blaženství jako bouřlivý vítr?

Pošetilé je štěstí mé a pošetilé věci mluviti bude: jest ještě příliš mladičké – tedy s ním mějte strpení!

Jsem zraněn svým štěstím: všichni trpící nechť jsou mi lékaři!

K přátelům smím zase dolů a i k nepřátelům svým! Zarathustra smí zase mluvit a obdarovávat a milé své nejmilejším zahrnovat!

Má netrpělivá láska překypuje v proudech a stéká dolů, k východu, k západu. S mlčelivých hor i z bouřek bolesti šumí do údolí duše má.

Příliš dlouho jsem toužil a do dálek zíral. Příliš dlouho jsem náležel samotě: tak jsem se odnaučil mlčet.

Všecek jsem v jediná (...)

(......)