Friedrich Nietzsche

TAK PRAVIL ZARATHUSTRA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O KNĚZÍCH.

A jednou dal Zarathustra svým žákům znamení a promluvil k nim tato slova:

„Zde jsou kněží: a třeba že to jsou moji nepřátelé, kráčejte mi tiše mimo ně a se spícím mečem! 

I mezi nimi jsou hrdinové; mnozí z nich trpěli příliš –: i chtějí jiným působiti utrpení.

Jsou zlými nepřáteli: nic mstivějšího nad jejich pokoru. A snadno se potřísní, kdo ruku na ně vztáhne.

Ale má krev je spřízněna s krví jejich; a chci, aby má krev i v jejich krvi byla ctěna.“ –

A když přešli mimo, přepadla Zarathustru bolest; a nedlouho s ní zápolil a jal se mluviti takto:

Zelím těchto kněží. Jsou mi také proti chuti; to jest mi však nejmenší, od té doby, co jsem mezi lidmi.

Ale trpím a trpěl jsem s nimi: zajatci jsou mi to a lidé znamenaní. Ten, jejž vykupitelem zvou, ukoval je v pouta: –

V pouta křivých hodnot a poblouzněných slov! Ach, by je kdo vykoupil i od jich vykupitele!

Kdysi, když jimi moře zmítalo nahoru dolů, mněli, že přistáli na ostrově; ale hle, byla to spící obluda!

Křivé hodnoty a poblouzněná slova: to jsou pro smrtelníky nejstrašnější obludy, – v nich dlouho spí a číhá záhuba.

Ale posléze přijde a bdí a zžírá a zdáví vše, co si na ní vystavělo chýše.

Ó, pohleďte mi jen na ty chýše, jež tito kněží si vystavěli! Kostely, tak jmenují své sladce páchnoucí sluje!

Ó toho padělaného světla, toho zatuchlého vzduchu! Zde, kde duše k své výšce – létati nesmí!

Nýbrž takto káže víra kněží: „na kolenou po schodech vzhůru, vy hříšníci!“

Věru, raději ještě nestoudníka zřím, než oduřelé oči jejich studu a pobožnosti!

Kdo si stvořil takové sluje a schody kajícníků? Nebyli to lidé, chtějící se skrýt a stydící se čistého nebe?

A teprve až se čisté nebe bude zas rozbořenými stropy dívati dolů na trávu a rudý mák u rozbořených zdí, – teprve potom zas ke stánkům tohoto boha své srdce obrátím.

Bohem jmenovali, co jim odporovalo a ubližovalo: a věru, bylo mnoho hrdinnosti v jejich zbožňování!

A jinak nedovedli milovati svého boha, než tím, že člověka přibili na kříž!

Jakožto mrtvoly hodlali žiti, černě vystlali mrtvá svá těla; a i z řečí jejich čiší mi odporné koření umrlčích komor.

(...)

(......)