Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Přátelé moji, dolétlo výsměšné slovo k vašemu příteli: „jen hleďte Zarathustru! Zdaž mezi námi nekráčí, jak mezi zvířaty?“
Lépe však mluviti takto: „poznávající kráčí mezi lidmi, jako by byli zvířaty.“
Člověku samu pak poznávající říká: zvíře s červenými tvářemi. Čím si toho člověk zasloužil? Snad tím, že mu bylo příliš často se stydět.
O přátelé moji! Takto dí poznávající: Stud, stud, stud – to jsou dějiny lidstva!
A proto si šlechetný člověk ukládá, že nebude zahanbovati: Ukládá si stud před vším, co trpí.
Věru, nemám rád milosrdných, těch blahoslavených ve svém soucitu: přílišně se jim nedostává studu.
Musím-li býti soucitný, ať mi tak alespoň neříkají; a jsem-li soucitný, tedy raději z povzdálí!
Rád také zahalím hlavu a prchám, ještě než mne poznají: a totéž káži vám, přátelé moji!
Kéž mi můj osud do cesty vždy vede lidi bez utrpení, jako jste vy, a takové, s nimiž smím míti společnou naději a hody a med!
Ano, to či ono jsem trpícím prokazoval: ale vždy se mi zdálo, že prokazuji cos lepšího, kdykoli jsem se naučil lépe se radovat.
Od té doby, co lidé jsou lidmi, příliš málo se radovali: To jediné, bratří moji, jest dědičný náš hřích!
A naučíme-li se lepší radosti, odnaučíme se nejlépe jiným působiti bolest a vymýšleti bolestné věci.
Proto si omývám ruku, jež pomohla trpícímu, proto si otírám nad to i duši.
Neb že jsem trpícího viděl trpěti, za to jsem se styděl ve jménu jeho studu; a když jsem mu pomohl, tu tvrdě jsem ublížil jeho hrdosti.
Veliké závazky nevnukají vděčnost, nýbrž pomstychtivost; a neupadne-li malé dobrodiní v zapomenutí, stane se z něho ještě hlodavý červ.
„Buďte zdrželiví v přijímání! Vyznamenávejte tím, že přijímáte!“ – tak radím těm, kdož nemají, co by rozdávali.
Já vsak jsem ten, jenž obdarovává: daruji rád, přítel přátelům. Cizí však a chudí nechť sami s mého stromu si utrhnou plod: to je zahanbí méně.
Žebráci měli by však nadobro býti odstraněni! Věru, je k zlosti, jim dávat, k zlosti, jim nedávat.
A stejně hříšníci a zlá svědomí! Věřte mi, přátelé moji: Hryzení svědomí vychovává ke kousání.
Nejhorší jsou však malé myšlenky. To raději už páchat zlo, než myslit přikrčeně!
Říkáte sice: „radost z malých zlomyslností nám uspoří nejeden velký zločin.“ Ale zde (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
