Friedrich Nietzsche

TAK PRAVIL ZARATHUSTRA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O CHATŘE.

Život je zdrojem rozkoše; kde chátra však pije spolu, tam všechny studny jsou otráveny.

Všemu čistotnému jsem nakloněn; nesnesu však pohledu na šklebící se huby a na žízeň nečistých. 

Vhodili své oko dolů do studny: teď nahoru ke mně se ze studny leskne odporný jejich úsměv.

Posvátnou vodu otrávili svou vilností; a když své špinavé sny nazvali rozkoší, otrávili nad to i slova. 

Plamen se durdí, kladou-li k ohni vlhká svá srdce; a duch vzkypí a doutná, kde chátra přistupuje k ohni. 

Plod v jejich ruce nasládne a zpuchří: štěpný strom pod jejich pohledem zavrávorá, jeho vršek chřadne a schne. 

A leckdo, kdo se odvrátil od života, odvrátil se jen od chátry: nechtěl se s chátrou sdíleti o pramen, plamen a plod. 

A leckdo, kdo šel na poušť a s šelmami snášel žízeň, nechtěl jen se špinavými velbloudáři seděti kolem cisterny. 

A leckdo, kdo se hnal jako ničitel a jako krupobití na všechna plodonosná pole, chtěl jen vsaditi chátře svou nohu v chřtán a tak jí zacpat jícen. 

A sousto, jímž nejvíce jsem se dávil, není to, že vím, že životu je třeba i nepřátelství a umírání a křížů a muk: – 

Nýbrž tázal jsem se kdys a udusil se téměř svou otázkou: jak? je životu také chátry třeba? 

Je třeba otrávených studen a smrdutých ohňů a pošpiněných snů a červů ve chlebu života? 

Nikoli nenávist má, můj hnus mi hladově užíral život! Ach, často jsem se nabažil ducha, když jsem i chátru nalezl duchaplnou! 

A k vládnoucím jsem se obrátil zády, když jsem viděl, co dnes nazývají „vlasti“: smlouvati a o moc kupčiti – s chátrou! 

S uzavřenýma ušima jsem žil mezi národy cizího jazyka: by mi cizí zůstal jazyk jich smlouvání a jich kupčení o moc. 

A drže si nos, kráčel jsem nevrle vším včerejškem i dneškem! věru, nelibě páchne všechen včerejšek i dnešek píšící chátrou:

Jako mrzák, jenž ohluchl, oslepl, oněměl: tak jsem byl dlouho živ, abych nebyl živ s chátrou moci, chátrou psavosti, chátrou rozkoše.

S námahou a opatrně stoupal můj duch po schodech; almužny rozkoše byly mu osvěžením; o berle slepci se plížil život.

Co se mi jen stalo? Čím jsem se vykoupil z hnusu? Kdo to, jímž mi omládlo oko? Jakže jsem dolétl výšky, kde u studny už nesedí (...)

(......)