Friedrich Nietzsche

TAK PRAVIL ZARATHUSTRA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

NEPOSKVRNĚNÉM POZNÁNÍ.

Když včera vycházel měsíc, mněl jsem, že ze sebe porodí slunce: tak rozplizle a tak obtěžkán ležel na obzoru. 

Lhářem byl mi však se svým těhotenstvím; a spíše uvěřím v muže v měsíci nežli v ženu. 

Ovšem, ani mnoho mužského do sebe nemá, ten stydlivý noční tulák. Věru, se špatným svědomím obchází po střechách. 

Neboť jest vilný a žárlivý, ten mnich v měsíci, jest vilný po zemi a po všech radovánkách milenců. 

Ne, nemám ho v lásce, toho kocoura na střechách! Protivní jsou mi všichni, kdož se plíží kolem přivřených oken! 

Zbožně a mlčelivě obchází po kobercích hvězd: – nemám však rád takových tichošlápských mužských nohou, na nichž nikdy ostruha nezařinčí. 

Krok každého poctivého muže mluví: a poctivě; kočka se však pokradmu sune po půdě. Hle, kočkovitě se blíží měsíc a nepoctivě.

Toto podobenství dávám vám, pokryteckým citlivůstkářům, vám, „čistě poznávajícím“! Vás jmenuji já – vilnými!

I vy milujete zemi a pozemskost: dobře jsem vás uhodl! – ve vaší lásce je však stud a špatné svědomí, – měsíci se podobáte! 

K pohrdání pozemskými věcmi přemluvili vašeho ducha, ne však vaše vnitřnosti: ty pak jsou nejsilnější na vás! 

A teď se stydí váš duch, že je vašim vnitřnostem po vůli, a před svým vlastním studem se dává na cesty tajné a lživé. 

„To by mi bylo nejvyšší, – promlouvá k sobě prolhaný váš duch – bych se na život díval bez dychtivé touhy a ne s vyplazeným jazykem, jako pes: 

Bych byl šťasten, dívaje se, s odumřelou vůlí, bez hltavého hmatu sobeckosti – bych byl studený a popelavě šedý na celém těle, měl však spité oči měsíce! 

To by mi bylo nejmilejší, – tak sám sebe svádí svedený - bych miloval zemi, jak ji miluje měsíc, a jen a jen svým okem ohmatával její krásu.

A to nechť mi sluje všech věcí neposkvrněným poznáním, že od věcí ničeho nechci: leda to, bych směl před nimi ležeti jako zrcadlo se stem očí.“ –

O vy pokrytečtí citlivůstkáři, vy vilní! Vám chybí nevinnost v touze: a proto teď pomlouváte vše roztoužení!

Věru, vaše láska k zemi není láskou tvořících a plodících ani těch, kdož mají rozkoš ze vznikání!

Kde jest nevinnost? Tam, kde jest vůle k plození. A kdo chce tvořiti nad sebe sama výš, ten má mi nejčistší vůli.

Kde jest krása? Kde celou vůlí musím chtíti; kde chci milovat a zaniknout, by obraz nezůstal jen obrazem.

Milovat a zaniknout: to se rýmuje od věčnosti. Vůle k lásce: to znamená, i k smrti míti vůli. Tak mluvím k vám, zbabělcům!

Ale teď vaše (...)

(......)