Friedrich Nietzsche

TAK PRAVIL ZARATHUSTRA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O ZEMI VZDĚLÁNÍ.

Příliš daleko jsem zalétl do budoucnosti: hrůza mne přepadla. A když jsem se ohlédl, hle! tu jediným mým současníkem byl čas.

I letěl jsem zpátky, k domovu zpět – a stále spěšněji: tak přišel jsem k vám, vy lidé přítomnosti, a do země vzdělání. 

Poprvé jsem si pro vás přinesl oko a dobrou žádostivost: věru, s touhou v srdci svém jsem přišel. 

Ale jak se mi dělo? Byt jsem měl úzkost sebe větší, – bylo mi do smíchu! Nikdy oko mé nezřelo něčeho tak pestře kropenatého!

I smál jsem se a smál, zatím co se mi ještě třásly noha i srdce: „vždyť zde jest domovina všech hrnců s barvami!“ – pravil jsem.

Pomalováni padesáti kaňkami na tváři a údech: tak jste tu seděli k mému úžasu, vy lidé přítomnosti! 

A s padesáti zrcadly dokola, jež lichotila vaší barevné hře a dle ní se opičila!

Věru, ani byste, vy přítomní, nemohli nositi lepší masky, než jakou jest vaše vlastní tvář! Kdož by vás – poznal!

Počmáráni značkami minulosti, jež jsou zas novými značkami přetřeny: tak jste se dobře skryli před všemi vykladači znamení!

A i kdyby vám někdo zkoumal ledví: jak by se ještě mohl do-mnívati, že ledví máte! Zdáte se spečeni z barev a z naklizených lístků.

Všechny doby a všichni národové pestře vyzírají z vašich závojů; všechny mravy a víry pestře promlouvají z vašich posunů. 

Tomu, kdo by z vás stáhl závoje a přehozy a barvy a posuny, zbylo by právě dost, aby tím strašil ptáky. 

Věru, sám jsem tím postrašeným ptákem, jenž vás kdysi uviděl nahé a bez barvy; a odletěl jsem, když ten kostroun mne láskyplně k sobě zval. 

Raději přec býti nádeníkem v podsvětí a u stínů dávnověkosti! – Vždyť tučnější a plnější vás jsou dokonce i mátohy podsvětí!

Toť, ano toť hořkost mým vnitřnostem, že vás nesnesu ni nahých ni oblečených, vy lidé přítomní!

Vše příšery budoucna, a cokoli kdy hrůzu nahánělo zbloudilým ptákům, je věru ještě útulnější a přítulnější nežli vaše „skutečnost“.

Neboť říkáte: „Jsme venkoncem skuteční a bez víry i bez pověry“: tak pyšně vypínáte prsa – ach, třebas že prsou ani nemáte!

Ano, jak byste mohli mít víru, vy pestře kropenatí! – vy, kteří jste podobami všeho, v co se kdy (...)

(......)