Friedrich Nietzsche

TAK PRAVIL ZARATHUSTRA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

NEJTIŠŠÍ HODINA.

Co se mi stalo, přátelé moji? Zříte mne rozrušena, odehnána, poslušná proti mé vůli, ochotna jít – ach, od vás odejít! 

Ano, ještě jednou musí Zarathustra do své samoty: nevesele však tentokráte medvěd se vrací do svého doupěte! 

Co se mi stalo? Kdo to rozkazuje? – Ach, má hněvivá velitelka tak tomu chce; promluvila ke mně; jmenoval jsem vám již kdy její jméno?

Včera k večeru promluvila ke mně má nejtišší hodina: toť jméno mé hrozné velitelky. 

A tak se to stalo, – neb všechno vám vypovím, by se vaše srdce nezatvrdilo proti tomu, jenž se náhle loučí! 

Znáte leknutí usínajícího? –

Až do prstův u nohou se lekne, protože mu půda pod nohama mizí a nastává sen. 

To vám říkám v podobenství. Včera, v nejtišší hodinu, zmizela mi půda: nastával sen. 

Rafije se sunula, hodiny života mého nabíraly dechu –, nikdy jsem kolem sebe neslyšel takového ticha: tak, že se mé srdce zaleklo.

Pak promluvilo cosi bez hlasu ke mně:“ Ty to víš, Zarathustro?“– 

A zaleknut jsem vzkřikl při tomto šepotu, a krev mi zmizela s tváře: mlčel jsem však.

Tu promluvilo to znova bez hlasu ke mně: „Ty to víš, Zarathustro, ale ty o tom nemluvíš!“ –

I odpověděl jsem posléze, a vzdorovitě: „Ano, vím to, nechci však o tom mluviti!“

Tu promluvilo to zase bez hlasu ke mně: „Nechceš, Zarathustro? Je-li to však pravda? Neskrývej se ve svůj vzdor!“ –

1 plakal jsem a chvěl se jako dítě a pravil jsem: „Ach, já bych rád, ale jak mohu! Jen toho mne ušetři! Je to nad mou sílu!“

Tu promluvilo to zase bez hlasu ke mně: „Co záleží na tobě, Zarathustro! Promluv své slovo a zlom se!“ –

I odpověděl jsem: „Ach, což je to moje slovo? Kdo jsem já? Cekám toho, kdo je důstojnější; nejsem ani hoden, bych se o něj zlomil.“

Tu promluvilo to zase bez hlasu ke mně: „Co záleží na tobě? Nejsi mi ještě s dostatek pokorný. Pokora má nejtvrdší kůži.“– odpověděl jsem: „Čeho již nesnesla kůže mé pokory! Přebývám u paty své výšky: jak vysoké jsou as mé vrcholky? Toho mi nikdo ještě nepověděl. Dobře však znám svá údolí.“

Tu promluvilo to zase bez hlasu ke mně: „Ó Zarathustro, kdo má přenášeti hory, přenese též údolí a nížiny.“ –

I odpověděl jsem: „Ještě mé slovo nepřeneslo hor, a cokoli jsem mluvil, nezastihlo lidí. Šel jsem sice k lidem, ještě jsem k nim však nedošel.“

Tu promluvilo to zase bez hlasu ke mně: „Co víš o tom! Rosa padá na trávu, když noc je nejmlčelivější.“ –

I odpověděl jsem: „Vysmáli se mi, když jsem nalezl svou vlastní cestu a vlastní cestou šel; (...)

(......)