Friedrich Nietzsche

TAK PRAVIL ZARATHUSTRA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O LIDSKÉ CHYTROSTI.

Nikoli výška: svah je strašlivý! Svah, po němž se pohled řítí dolů a ruka vzhůru sahá. Tam srdce jest jímáno závratí ze své dvojité vůle. Ach, přátelé, uhodli byste i mého srdce dvojitou vůli? Toť, toť můj svah a moje nebezpečenství, že můj pohled se řítí do výšky a že má ruka se chytá a opírá – ó hloubku! K člověku se přimyká má vůle, řetězy se přivazuji k člověku, protože k nadčlověku jsem vzhůru strhován: neboť tam spěje má druhá vůle.

A proto žiji slep mezi lidmi, jako bych ani jich neznal: aby má ruka nepozbyla zcela své víry v pevné věci. Vás lidí neznám: tato temnota i útěcha jest často kolem mne rozestřena.

Sedím pod branou, kudy prochází každý ničema, a ptám se: kdo mne podvede?

Toť prvá má lidská chytrost, že se dávám podvádět, bych nebyl na stráži před podvodníky.

Ach, kdybych byl na stráži před člověkem: jak by pak mé vzdušné lodi mohl člověk býti kotvou! Příliš lehce byl bych strhován do výšky a dálky!

Ta prozřetelnost bdí nad mým osudem, že nesmím býti prozíravý.

A kdo mezi lidmi nechce zchřadnouti žízní, uč se pít ze všech sklenic; a kdo mezi lidmi chce zůstati cist, necht se dovede také špinavou vodou mýti.

A takto jsem si často řekl k útěše: „Nuže dobráJ! Nuže vzhůru! Staré mé srdce! Neštěstí se ti nevydařilo: kochej se tím jako svým – štěstím!“

A toto jest moje druhá lidská chytrost: šetřím lidí marnivých více než lidí hrdých.

Zdaž raněná marnivost není matkou všech truchloher? Kde však je raněna hrdost, tam vyroste něco, co je ještě lepší než hrdost.

Aby byl život dobrou podívanou, je nutno, by jeho hra byla dobře hrána: k tomu však třeba dobrých herců.

Dobrými herci jsem nalezl všechny marnivce: hrají a chtějí, by jiní rádi se na ně dívali, – při této vůli je všechen jejich duch.

Sami sebe hrají, sami se vynalézají; v jich blízkosti rád se dívám na život, – tím se hojí zádumčivost.

Proto šetřím lidí marnivých, že mi jsou lékaři mé zádumčivosti a poutají mne k člověku, jako k podívané na hru.

A dále: kdo na marnivci změří celou hloubku jeho skromnosti! Mám ho rád a mám s ním soucit pro jeho skromnost.

Od vás chce se naučiti své víře v sebe; živí se vašimi pohledy, požírá chválu z vašich rukou.

I vašim lžím důvěřuje, lžete-li o něm dobře: neboť v nejhlubším nitru vzdychá jeho srdce: „čím jsem já!“

A je-li pravou ctností ta, která sama o sobě neví: nuže, marnivec neví o své skromnosti! –

A toto jest (...)

(......)