Friedrich Nietzsche

TAK PRAVIL ZARATHUSTRA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

CO TŘEBA MÍJETI.

Tak, pomalu procházeje mnohým lidem a rozličnými městy, Zarathustra oklikami kráčel nazpět do svých hor a k své jeskyni. A hle, při tom se bezděky dostal též k bráně velkého města: tam k němu však přiskočil zpěněný blázen s rukama rozpřaženýma a vkročil mu do cesty. To pak byl týž blázen, jejž lid jmenoval „Zarathustrovou opicí“: neboť mu odposlouchal něco ze skladu a spádu jeho mluvy a také si rád vypůjčovával z pokladu jeho moudrosti. A blázen jal se k Zarathustrovi takto řečniti: 

„Ó Zarathustro, zde jest velké město: zde nemáš čeho pohledávat a všeho tu můžeš pozbýt. 

Proč by ses brodil tímto bahnem? Měj přece soucit se svou nohou! Raději plivni na městskou bránu – a odejdi! 

Zde jest peklo pro myšlenky poustevníků: zde velké myšlenky se za živa smaží a vařením se rozmělní. 

Zde všechny velké city zetlí: zde smějí jen cvakavě vychrtlé citečky cvakat!

Necítíš porážku a stravovny ducha? Nekouří se z tohoto města výpary poráženého ducha?

Nevidíš viseti duše jako vykuchané špinavé cáry? – A z těch cárů nadělají novin!

Neslyšíš, jak duch se tu stal hříčkou slov? Jak zvrací odpornou v břečku slov? – A z té břečky nadělají novin!

Štvou se navzájem a nevědí, kam. Rozpalují se navzájem a nevědí, proč. Břinkají svým plechem, cinkají svým zlatem.

Jsou studení a hledají teplo u pálených vod; jsou uříceni a hledají chládek u zamrzlých duchů; jsou všichni zkaženi neduhem a nakaženi veřejným míněním.

Zde jsou doma všechny chtíče a hříchy; ale jsou tu též ctnostní, je tu slušně v službě mnoho dovedné ctnosti: –

Mnoho slušné služebné ctnosti s prsty písařskými a s tvrdým masem k vysedání, vyčkávání, s požehnáním malých náprsních hvězd a s vycpanými dcerkami bez zadnic.

Je tu také mnoho pobožnosti, mnoho věřícího patolízalství a slintavého blátolíbalství před bohem zástupů.

Vždyt ‚s hůry‘ kape hvězda i slina milosti; vzhůru touží každá neohvězděná hrud.

Měsíc má svůj dvůr a dvůr své hejno náměsíčních stvůr: ke všemu však, co přichází od dvora, modlí se žebrácká luza a všecka ochotná žebrácká ctnost.

‚Sloužím, sloužíš, sloužíme* – takto vysílá všechna ochotná služebná ctnost své modlitby vzhůru ke knížeti: aby zasloužená hvězda konečně se přibodla na úzká prsa!

Ale měsíc točí se zas kolem všeho pozemského: a tak se kníže zas točí kolem nejpozemštějšího –: kolem zlata kramářů.

Bůh, jenž vládne nad zástupy, nevládne nad zlatými pruty; kníže míní, ale kramář – mění!

Při všem, co je v tobě jasného, silného, dobrého, ó Zarathustro! Plivni na toto město (...)

(......)