Friedrich Nietzsche

TAK PRAVIL ZARATHUSTRA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

UZDRAVUJÍCÍ SE

 

1. Jednou z rána, nedlouho po svém návratu do jeskyně, vyskočil Zarathustra jako potřeštěn se svého lože, křičel strašlivým hlasem a počínal si, jako by na loži ležel ještě někdo, jenž nechtěl vstát; a tak se rozléhal Zarathustru v hlas, až jeho zvířata zlekána přispěchala, a ze všech slují a doupat v sousedství Zarathustrovy jeskyně vše živoucí se vyplašilo, – poletujíc a třepotajíc se, plazíc se a poskakujíc, dle toho, jaká noha a jaká perut komu byla dána. Zarathustra však promluvil tato slova:

 

Vzhůru, propastná myšlenko, z mé hlubiny! Já jsem tvůj kohout a jitřní šero, ty rozespalý červe: vzhůru! vzhůru! Můj hlas tě již vykokrhá ze spánku!

Uvolni pouta svých uší: naslouchej! Neb já tě chci slyšet! Vzhůru! Vzhůru! Zde hromu je dost, by také hroby se naučily naslouchat!

A ze svých očí si vytři spánek a všechno slabošské a slepé! Slyš mne i svýma očima: můj hlas je lékem i pro ty, kdož slepi se narodili!

A jak se mi jen probudíš, na věky budeš mi bdíti. Mým zvykem není, prabáby burcovati ze spánku a potom jim kázati, – aby spaly zas dál!

Hýbeš se, prohýbáš se, chroptíš? Vzhůru! Vzhůru! Nechropti – mluv mi! Volá tě Zarathustra, bezbožník!

Já Zarathustra, já přímluvci života, přímluvci bolu, přímluvci kruhu, – já volám tebe, svou myšlenku nejpropastnější!

Blaze mi! Přicházíš – slyším tě! Má propast mluví, svou poslední hloubku jsem překlopil na světlo!

Blaze mi! Sem! Dej ruku – ha! nech! Haha! - - Hnus, hnus, hnus - -- běda mi!

 

2. Sotva však Zarathustra takto promluvil, shroutil se jako mrtvý k3a dlouho zůstal jako mrtvý. Ale když přišel zas k sobě, byl bled a chvěl se a zůstal ležeti a dlouho nechtěl jisti ani piti.

To potrvalo po sedm dní; jeho zvířata však ve dne ni v noci ho neopouštěla, leda že orel vylétal pro krmi. A co sloupil a přinášel, kladl na Zarathustrovo lože: takže Zarathustra posléze ležel pod žlutými a rudými bobulemi, hrozny, růžovými jablky, vonným kapradím a šiškami pinií. K jeho nohám pak byla rozestřena dvě jehňata, jež orel s námahou uchvátil jejich pastýřům.

Posléze, po sedmi dnech, Zarathustra se vzpřímil na loži, vzal do ruky růžové jablko, přivoněl k němu a shledal jeho vůni líbeznou. I domnívala se jeho zvířata, že je čas, aby s ním promluvila.

 

„Ó Zarathustro, pravila zvířata, tak ležíš teď již po sedm dní, s těžkýma očima: nepostavíš se zas konečně na nohy?

Vykroč ze své sluje: svět na tě čeká jako zahrada. Vítr hrá těžkými vůněmi, jež spějí k tobě; a všechny potoky by rády běhaly za tebou.

Všechny věci po tobě touží po sedm dnů, co jsi sám a sám, – vykroč ze své sluje! Všechny věci chtějí bytí tvými lékaři!

Přišlo k tobě snad nové poznání, kyselé, těžké? Jako kysající těsto jsi ležel, tvá duše vzkypěla a překypovala přes všechny své okraje. –“

– Ó zvířata má, odpověděl Zarathustra, žvatlejte tak dál a nechte mne poslouchat! Tolik mne osvěžuje, že žvatláte: kde se žvatlá, tam svět mi již leží jako zahrada. Jak je to líbezné, že jsou na (...)

(......)