Friedrich Nietzsche

TAK PRAVIL ZARATHUSTRA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O VYŠŠÍM ČLOVĚKU.

1. Když jsem po prvé přišel k lidem, dopustil jsem se poustevnické pošetilosti, veliké pošetilosti: postavil jsem se na trh.

A když jsem mluvil ke všem, nemluvil jsem k nikomu. Z večera pak mými druhy byli provazolezci a mrtvoly; a já sám byl skoro mrtvolou.

S novým jitrem však mi vzešla nová pravda: tu jsem se naučil říkati: „Co mi po trhu a luze a lomozu luzy a dlouhých jejích uších!“

– Vyšší vy lidé, tomu se ode mne naučte: na trhu nikdo nevěří ve vyšší lidi. A chcete-li tam mluviti, budiž! Luza však mžourá: „všichni jsme si rovni!“

„Vyšší vy lidé, – tak mžourá luza – není vyšších lidí, jsme si všichni rovni, člověk je člověk, a před bohem – jsme si všichni rovni!“

Před bohem! – Teď zemřel však ten bůh. Před luzou pak nechceme si být rovni. Vyšší vy lidé, odstupte s trhu!

 

2. Před bohem! – Teď zemřel však ten bůh! Vyšší vy lidé, ten i bůh byl vaším největším nebezpečím.

Teprve od té doby, co leží v hrobě, vy jste opět z mrtvých vstali.

Teprve nyní přijde veliké poledne, teprve nyní vyšší člověk

– stane se pánem! Pochopili jste toto slovo, ó moji bratří? Jste polekáni: jímá vaše srdce závrat? Zeje vám tu propast? Vyje vám tu pekelný pes?

Nuže dobrá! Nuže vzhůru! Vyšší vy lidé! Teprve nyní pracuje k porodu hora lidské budoucnosti. Bůh zemřel: teď chceme my, – aby živ byl nadčlověk.

 

3. Nejstarostlivější ptají se dnes: „jak lze člověka zachovati?“ Zarathustra však, jediný a prvý, se ptá: „jak lze člověka překonati?“

Nadčlověk mi leží na srdci, nadčlověk je mi prvou a jedinou starostí, – a nikoli člověk: nikoli bližní a nejbližší, nikoli nejchudší, nikoli ten, kdo nejvíce trpí, nikoli nejlepší. –

Ó moji bratří, co mohu milovati na člověku, jest, že je přechodem a zánikem. A i na vás je mnohé, co mi vnuká lásku a naději.

Že jste povrhovali, vyšší vy lidé, to mi vnuká naději. Velcí povrhovatelé jsou totiž velkými zbožňovateli.

Že jste si zoufali, toť důvod, byste velice byli ctěni. Neboť jste se nenaučili, kterak se vzdávati, nenaučili jste se malým chytrostem.

Dnes totiž malí lidé stali se pány: ti všichni káží vzdání a odříkání a chytrost a píli a ohledy a dlouhé „A tak dále“ malých ctností.

Všechno ženské a všechno, co pochází z rabů, a především míchanice luzy: to vše chce se teď stati pánem všeho lidského osudu – ó hnus! hnus! hnus!

To vše se ptá a neúnavně ptá: „jak zachovati člověka nejlépe, nejdéle, nejpříjemněji?“ Tím – se stali pány dneška.

Ty pány dneška mi překonejte, ó moji bratří, – ty malé lidi: ti jsou nadčlověka největším nebezpečím!

Překonejte mi, vyšší vy lidé, malé ctnosti, malé chytrosti, ohledy pískových zrnek, šukání mravenišť, bídné pohodlí, „blaho největšího počtu“ –!

A raději si zoufejte, než byste se vzdali. A věru, miluji vás za to, že dnes neumíte žít, vyšší lidé! Tak vy totiž žijete – nejlépe!

 

4. Máte odvahu, ó moji bratří? Jste smělého srdce? Nikoli odvahu před svědky, než odvahu poustevnickou a orlí, na niž ani žádný bůh se již (...)

(......)