Karel Poláček

HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

11
Založení detektivního klubu.
Komodore vítězí nad Tomem Sharkem.
O babičce a jejím koni.
Zato však oběd byl chutný, výživný

Udeřilo poledne a velká jídelna hotelu U kamenného stolu zazvučela hladovými hlasy. Přicházeli lázeňští hosté, kteří do této chvíle lelkovali v parku na rododendronové keře nebo se smýkali po promenádě, dávajíce se v plen hudbě orchestru, který se činil pod pavilónem v podobě mořské ulity. Ti, kteří cucali zázračnou vodu Bič, kterou nalévala do kameninových pohárků slečna v úboru ošetřovatelky, nechali vodu vodou a dali se na pochod. Rubrika Ze společnosti sbalila pletení do Listu paní a dívek; úder poledne přerušil referát o povaze a skutcích přátel a známých. V prázdných útrobách se ozvaly chromatické škály a veškeré množství se proměnilo v prudké cválání.

U stolů zaujali svá odvěká místa nemocní, kteří v těchto lázních po léta hledali úlevu. Oko pozorovatelovo zří tu chudokrevné, žaludeční katary, chronické i akutní; obecná slabost se tu snoubí s chorobami cest zažívacích; žaludeční trakty se tu hádají o místa s tlustými střevy, obstipace mají hlučnou výměnu názorů s porušenou výměnou látek; nepravidelná vnitřní sekrece podrážděně tvrdí, že tu byla dříve než překyselení žaludku. Vřed dvanácterníku se vypíná nad vulgární nepravidelnou stolicí a diabetes se nedá zahanbit nedostatkem vitaminů. Srdeční aorta triumfuje nad jakousi záduchou, zkornatění cév se nedá odstrčit nějakým hloupým nosohltanem.

Rozsáhlá jídelna se naplnila chorobopisy, anamnézami, punkcemi, kardiogramy, diatermií; rentgeny se dávaly v živou diskusi s rozmanitými diagramy. Inhalace volaly po obsluze, injekce káraly nezpůsobné dítky. To nebyli hosté, to byly případy z lékařských knih, zajímavé případy nebo banální případy. Měli jídlo odvážené na citlivých vážkách a jejich obědvání se podobalo obsluhování choulostivých přístrojů. Byli zde tlustí, kterým vše bylo zakázáno, kteří se sytili chemií; ti závistivě sledovali naplněné talíře, tučné mísy, vydatné podnosy, jež neustále mířily ke stolům hubených, oněch hubených, kteří všechno směli jíst, ale nic nemohli, všechno se jim ošklivilo, ale musili se nutit.

V polední hodinu dostavil se do sálu bernardýn s počestným obličejem a vítal hosty, zdvořile mávaje oháňkou. Mnozí se snažili získati jeho náklonnost ohlodanou kostí, avšak bernardýn odmítal nabízené úplatky jako majetný pes, jenž má vystaráno a který chválabohu nemusí čekati na dárek, naopak sám by mohl ze svého podarovati kostí chudého hosta, aby si ji pod stolem ocucal.

Nad tímto malebným chorobopisem bděl vrchní číšník pan Antonín, pod jehož dozorem byl host bezpečen jako v boží dlani. Byl to pomenší muž s pleší blyštivou, seriózní. Jeho tvář byla chladná, nehybná, oči pak, spočívající na zarudlých váčcích, hleděly všemi směry najednou; nic neuniklo pronikavému zraku. Těm, kteří svého ducha vzdělávají na amerických dobrodružných filmech, připomínal snad komorníka anglického lorda, jenž jest ve spojení s bandou podloudníků a (...)

(......)