Karel Poláček

HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

12
Co je ti, mladíku Aloisi, proč odstrkáváš talíř s polévkou?
Světový detektiv bude mít veselku.
Bitva s mravným naučením

Na lavičce u tenisového dvorce sedí mladík Alois Percy Netrefený, přivírá těžká víčka, poznamenaná mnohou nocí beze spánku, a čichá k rudé růži. Co je ti, mladíku Aloisi?

Čichá k rudé růži a smutně vzdychá. Spadl se mladík Percy, límec mu odstává a šaty tvoří četné záhyby. Stín leží na propadlých tvářích, brada se zaostřila, i podobá se špičce boty. Co trápí srdce tvé, mladíku Percy?

Když dnes ráno odcházel z domova, vyšla za ním na práh stará matka, dlouze se za ním dívala a smutně kývala hlavou. Mladík Alois kráčí nejistě, jako by přebral. Co je tvému dítěti, matko?

Snad tvého synáčka neuhranul zlý člověk, strachuje se stará matka. Proč mluví ze spaní, a této noci dokonce zazpíval: „Ni přítel netuší, co v srdci mém se děje.“

Několikrát jsem za tu noc vstala, upravovala mu pokrývku, on se pořád odkopává. Byl celý říčný, tak jsem mu na čele dělala svaté znamení kříže, abych od něho zahnala nečisté síly. Vari, Pokušiteli, nech mého syna spát a neukrádej mu spánek.

Připravuji mu pokrmy, které chlapec tak rád jídává, polévku s játrovými knedlíčky, polévku jako olej, maso tučné, jadrné. Nešetřím omastku. Jez, mé dítě, posilni se a budeš dobré mysli.

Proč nejí, ubohý mladík Alois, proč odstrkává talíř s polévkou, proč pohrdá masem tučným, jadrným? Taje mladík Percy jako jarní sníh, vnitřní oheň ho spaluje, už je ho polovička.

Dám ti na prsa křenovou placku, ta činí divy, Aloisi.

Mně nepomůže ani tisíc křenových placek, ó matko má!

A co by ti pomohlo, aby ti líčka opět zčervenala? Mluv, mé ubohé dítě! Zavolám lékaře, aby ti dal nějaké mazání, synu Aloisi.

U mě si nebude vědět rady žádný lékař, ó matka má!

Oči si vypláču, synu Aloisi, co mně to děláš? Zdvihni hlavu, jdi do hospody a dej si pivo. To tě posilní. – –

Mladík Percy lačně čichá k růži, zatím co jeho přítel Ondřej Gaston Badalec v sněhobílém tenisovém dresu se prochází kolem kurtu a švihá raketou. V ranním slunci se třpytí zlatý řetízek kolem zápěstí. Švihácký obličej odložil blazeovanou zněžnělost; tvář je sportovní, tvář kanadského dřevorubce.

„Myslíš, Gastone, že přijdou?“ sténá Percy.

Gaston zkoumá náramkové hodinky.

„Už by tu měly být. Ó ženy, ženy! Vaše jméno je nedochvilnost.“

Percy polyká suchým hrdlem.

„Miluji…,“ mumlá.

Gaston se na něho bystře zadíval.

„Cos to řekl?“

„Nic…,“ ulekl se Percy.

„Proto. Já už myslil…“

S mladíkem Percym to lomcuje, mladík Percy cítí, že to musí ven.

„Dosud žádná žena mne tak neokouzlila jako Věra.“

„Věra…?“

„Pardon. Chtěl jsem říci Alena.“

Gaston vyplivl nedopalek cigarety.

„Eh, kamaráde, kamaráde… S tebou je to jaksi zlé. Hlavu vzhůru, starý brachu… Žádná žena nestojí za to, aby našinec pro ni věšel hlavu. Věř zkušenému.“

Percy neodpovídá. Děsný to pohled na mladíka, zkroušeného láskou. Ztracen sám v sobě, těžkomyslný úsměv hraje kolem úst, vyschlé rty ševelí jméno (...)

(......)