Karel Poláček

HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

27
Co je nového U kamenného stolu?
Pan Antonín se udělal pro sebe.
Frak, podivná hříčka přírody

Nastala nová lázeňská sezóna. Opět se chopil slova barevný prospekt a naléhavými slovy přesvědčoval všechny lidi, že nevyhnutelně musí navštívit klimatické lázně Džbery pod Skálou, jež se vypínají 703 metry nad hladinou mořskou. Barevný prospekt zesílil hlas, když vychvaloval nádherné okolí a překrásné procházky stinnými lesy, kde prý ptáčkové zpívají chválu Hospodinovi. Hlas barevného prospektu se podobal břesknému zvuku trumpety, když doporučoval zájemcům zříceninu hradu Plž, odkudž se užaslým zrakům otvírá úchvatné panoráma. Hlas barevného prospektu svůdně zaštěbetal, když vychvaloval levnou a vydatnou penzi ve zdejších hotelích. A ruměná dívka v národním kroji, vyzírající z barevného prospektu, zase počala nabízet zájemcům železito-sirnato-alkalickou vodu…

Čerstvě omítli Lázeňský dům, takže omládl a byl svěží, jako by právě vyšel od holiče. Také park vyhlížel, jako by se právě svěřil péči kadeřníkově. Koruny stromů byly přistřiženy jako brada řídícího učitele při zahájení školního roku. Trávníky se podobaly účesům, rozčísnutým bílými pěšinkami v stejnoměrné dílce. Křoviny a stromy, celý park se podrobil trvalé ondulaci.

Po záhonech poskakovali kosi a pěnkavy, v hostinských místnostech pak číšnický personál. Zazelenaly se oleandry před vchodem do výčepů. A v souhlase s neměnnými přírodními zákony zahrál orchestr pod pavilónem v podobě mořské ulity předehru k opeře Alessandra Stradelly pod osobním vedením mistra Jožky G. Fadrhonce-Měcholupského.

V ulicích lázeňského města se hemžilo skvoucími a apartními toaletami, četnými neduhy a dietami, plážovými pyžamy, šortkami a tenisovými úbory. Bylo jaro, bylo veselo.

Nyní se podívej, můj synu, co jest nového v hostinci U kamenného stolu. Mnoho jest nového od té doby, co jsme se naposled viděli. Zvenčí není sice nic znát; v průčelí hostince malovaný forman zase práská tlustými kníry, podobnými jelitu, a opisuje bičem osmičku nad párem červených koní. Před vchodem vidíš ležeti bernardýna s počestným obličejem; má hubu na předních tlapách a sní o minulosti, o lepších psích časech. Podomek v modré zástěře a se slámou ve vlasech stojí na zápraží a leští obuv, horlivě se rozháněje kartáčem. Jakmile je s botou hotov, tu drží ji v natažené ruce a zálibně pozoruje své dílo přimhouřenýma očima jako umělec svůj obraz. Přihlouplé slepice se procházejí kolem stavení, nosíce v tváři ustavičný strach o svůj život.

Avšak uvnitř, můj synu, uvnitř se mnoho změnilo. Především tu není pan Antonín. Nedávno totiž oznámil inženýr Tomáš shromážděnému personálu, že bere vedení hostince do svých rukou, a představil bratra Spytihněva jako vrchního číšníka. Pan Antonín vyslechl to poselství zamračeně a pak správně namítl, že v podniku nemohou být dva vrchní. Nabídl svou demisi, která byla přijata.

Ostatně pan Antonín měl už služby po krk a chtěl se udělat pro sebe. Našel si v kterémsi vzkvétajícím městečku s (...)

(......)