Karel Poláček

HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3
Mladá krev nedá jednomu dobře dělat
aneb názory, aforismy a maximy paní hostinské

Hotel U kamenného stolu ležel hnedle tam, kde přestává dlažba z kočičích hlav a počíná se polní kvítí. Nicméně to byl oblíbený podnik, jak u místní inteligence, tak u lázeňských hostí. Byl ze tří stran obklopen štěpnicí, k níž se pojil nahnilý kuželník, kde místní elegáni v neděli provozovali svou kratochvíli. Mimo to mohlo oko poutníkovo (zachtělo-li se mu) spočinouti na altánku v podobě čínského pavilónku, kam nikdo nechodil a kde hospodář choval zahradní nářadí.

Starobylá a složitá stavba vydychovala zápach, jehož původ měl kořeny v začátcích devatenáctého století, zápach připomínající koně, potulné tovaryše, senný prach, pivo a celou generaci nemytých a nečesaných podomků. V místní kronice byl hotel uváděn jako pamětihodnost, kde se prý kdysi ubytovala nějaká historická osobnost. Historická osobnost se vyznamenala tím, že tu celý měsíc debužírovala, halasila a vyváděla, načež místo placení utrhla hostinskému jeden licous. Býval to zájezdní hostinec, jak o tom svědčil štít, jenž v zašlých barvách nabízel pohled na hlavatého formana s dužnatými kníry, který práská bičem nad párem křiklavě červených koní. Uvnitř hostince byla ukryta ozvěna, která při nejmenším šramotu se znepokojila a vydávala mnohohlasé, nevrlé hlučení. Před vchodem si hověl mohutný bernardýn s počestnou tváří, slepice se popelily v prachu, husa stála na jedné noze a přimhuřovala oči. A na pažení oken se sušily nakrájené houby a z každého okna zplihle visely mokré plavky jako prapory o slavnosti.

S radostným pokřikem, který naplnil slepičí hejno zděšením, vyřítila se ze vrat sama paní hostinská, aby uvítala příchozí. Už jako mladý úředník podlehl rada Dyndera svodům barevného prospektu. Stal se hostem hotelu U kamenného stolu a zůstal mu věren po všechna léta. Jako soudní auskultant přibyl do lázní co majetník žaludečního kataru. Při každém postupu připojila se k němu nová choroba. Nyní pak, sehnut pod tíží hodností, byl následován pestrým průvodem nejrozmanitějších neduhů.

Paní hostinská byla obraz zdraví a z jejích sukní vanulo svěžestí. Zdálo se, že vzbuzuje průvan, zahání mračna a přináší utěšené počasí. Její samotný zjev byl schopen vyléčiti překyselení žaludku, odstranit žáhu a povzbuditi k větší činnosti líný zažívací trakt. Zaoblené tváře, bílé a zrůžovělé, připomínaly křehký ovar, který se pojídá s křenem a za doprovodu dechové hudby; její pevná šíje s širokými rameny budila vzpomínky na uzené plecko s okurkou; její okrouhlý krk přivolával přelud krkovičky s hořčicí. Kdo se na ni zadíval, ten měl dojem, že se účastnil vepřových hodů, a když tento pohled zalil pivem, byl syt a spokojen. Hostinskou se každý nasytil a napojil a při tom mu hudba hrála do ouška směs z národních písní. A tak mnohý host, když se přiblížil mlhavý podzim a nastala chvíle stěhování, poplácal hostinskou po zaoblených zádech a nejeden čtverák neodolal a políbil tu paní na oblé tváře, pružné (...)

(......)