Karel Poláček

HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

36
Kde není whisky, není kultura.
Utiskování šviháků, velký křik a váda.
Názor ryšavých dam o vyhazování z hospody

Z herny se ozývá třesk kulečníkových koulí, dupání a vítězné výkřiky hráčů, suché pleskání karet a náhlý, rachotivý výbuch smíchu, jaký lze slýchati pouze v hospodách. Ve výčepu si hověli vozkové s režnými zástěrami, do modra vyholení pantátové, kteří prodali na trhu drůbež, ovoce a zeleninu, a nyní lokali pivo, zhluboka odfukujíce. Měšťané pak se usadili v místnosti hojně ozdobené jeleními parohy a rozveseleni hulili nad čtvrtkou vína sváteční viržinko. Otevřeným oknem vanulo orosené jitro; někde zděšeně kvičela selata a vrkali holubi, i bylo slyšet, jak chlubivě zakokrhal kohout. V kuchyni syčela cibulka a číšníci, udržujíce rovnováhu, volali pardon a roznášeli porce ledvinek. Starucha Bibina, čtverhranná jako bednička od kvasnic, se přiblížila k bernardýnu s počestným obličejem a olízala mu oko. Mohutný pes znechuceně vstal, důstojně vyšel před dům, několikráte se labužnicky převalil v prachu a v okamžení usnul s nosem na předních tlapách.

Od skleněných dveří zavanulo holičskou oficínou, měkce vykročily dva páry tenisových střevíců a s nimi sdružené dva páry bílých nohavic; s nimi tvořily harmonické společenství dvě košile s krátkými rukávy a rozhalenými límci. Připočteme-li k tomu dvě rakety, dva obličeje zamodralé pudrem a dvě ostré pěšinky v lesklých účesech, tu obdržíme obraz krasavce Gastona a jeho přítele Percyho.

Rozvalili se za stolem, křivíce ústa v podobě otazníku. Gaston žvýkal párátko a z úst přítele Percyho trčela vyhaslá krátká dýmka, která jaksi připomínala klystýr.

„Hééj, vrchní, jdou sem!“ zakvákal krasavec Gaston.

Vrchní číšník se přiblížil nepříliš rychle.

„No, honem, honem, mají svázané nohy?“ osopil se na něho švihák. „É… tento… přineste mi šťávu.“

„A mně taky šťávu, ale tu moji,“ přidružil se Percy.

Vrchní číšník, s dovolením, jaká by to šťáva měla být.

Gaston obrátil oči v sloup a prudce zavrtěl hlavou.

„Člověče,“ zamečel, „co se tak hloupě ptáte? To jsem neviděl! Copak nevíte, co si jedině může dnes dát pořádný člověk? Nevíte. On neví, Percy!“

„Ha!“ udělal si ten jinoch a pošťáral se v dýmce.

„Tak nevíte!“ vybafl Gaston na vrchního. „Přineste mi sklínku curaçaa. Pamatujte si pro podruhé: cu-ra-çao. Rozuměl? Tak palte!“

„A mně gin!“ zakvákal přítel Percy.

„Lituji, nemáme,“ zamumlal vrchní číšník.

„Nemáte…,“ protáhl Gaston, „nemáte… pořádek… Tak mi tento… jak se to jmenuje… přivalte brandy…“

„A mně whisky and soda,“ poroučel Percy.

„Není,“ chladně řekl vrchní.

Gaston vyvalil oči. Percy následoval jeho příkladu.

„Co jste to řekl?“ zaburácel Gaston.

„Není,“ opakoval číšník.

„Není…,“ tiše zabědoval Gaston. „Můj bože… neuvěřitelné… příšerné… Když už ani gin není… Co, Percy?“

„U Jova!“ zaklel přítel. „Ani gin, ani whisky… to je úplný nihilismus. Člověk ztrácí víru v lidstvo…“

„Tak co máte, člověče!“ zazuřil Gaston. „Nevidíte, jak strádám? A co se (...)

(......)