Karel Poláček

HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

40
Kdo vybíral daně v sedmnáctém století v západním Sedmihradsku? aneb Rozmluva manželů Dynderových o lásce a manželství

I ubíhaly dny v jednotvárném pásmu, zapadaly za obzor a nové, svěží, povstávaly na opačné straně. I střídaly se týdny a s nimi velitelé v hostinci U kamenného stolu. Oleandrové stromky vyrážely pupence, rozkvétaly růžové květy a zase vadly; jednou byl hostinským Tomáš, aby si pak vyměnil vládu s bratrem Spytihněvem. Časté střídání vlád nesvědčí státu a bylo i na škodu hostinské živnosti. Hospodě se dařilo špatně, šlo to s ní horempádem, hospoda churavěla, zasychala. Zdálo se, že i kočí s dužnatými kníry, jenž narýsovaným bičem poháněl malované koně na hospodském štítě, jaksi pobledl a zíral smutně. Ve všech místnostech se vznášela ona sychravost, která se usídlí tam, kde nastal nedostatek peněz.

Denně se objevovali muži se špatnou náladou a posupnými zraky; dupali a hučeli, přinášejíce účty; a jejich mluva byl vtíravá a naléhavá. Často, přečasto ťukal listonoš na dveře, aby doručil modré soudní obálky, za něž bylo platiti porto. Tehdy se bratři nepřeli o přednost, kdo má dříve si přečíst zvěst v modré obálce. Hostinský říkal, že nemá hlavu na čtení; vrchní číšník pak prohlašoval, že není na nic zvědav.

Hosté hubovali na špatné jídlo a na liknavou obsluhu; vytráceli se jeden za druhým. Jenom oni nemocní byli spokojeni, kteří byli zvyklí sytit se vodičkami, prášky a pilulkami. Náramně si libovali, protože už nikdo nebděl nad jejich dietou. Byli spokojeni se vším, protože už dávno zapomněli, jak chutná lidská strava.

Hostinský i vrchní číšník ztratili hlavu a ta hlava, kterou nosili na ramenou, nestála celkem za nic. Jedna hlava dostala výtvarnické vrtochy. Kreslila na zdi, na kalendář, na jídelní lístek, na jízdní řád pro autobusy ženské hlavičky.

Druhá hlava se oddala lyrickému básnictví. Psala na účtenky milostné verše v belhavém rytmu a s topornými rýmy.

Obě hlavy ochuravěly steskem; hostinský i vrchní číšník byli zachváceni krizí; hostinec U kamenného stolu se potácel v milostných a finančních zmatcích.

Jednoho deštivého večera seděl rada Dyndera v posteli, na hlavě svůj starodávný klobouk, obložen polštáři, plédy a obklady. Soustředěně se mrače, luštil křížovku a poznamenával si obličej fialovými tečkami inkoustovou tužkou. Jeho manželka krájela houby, choulíc se zimomřivě pod vlněnou šálou.

Pojednou se ozval pán s modrými brýlemi: „Nevíš, paní, kdo vybíral daně v sedmnáctém století v západním Sedmihradsku?“

Dáma se skřipcem a stuhou se zadívala na strop, potom na hřib, který držela v ruce, a po krátkém myšlení si povzdychla: „Nevím…“

„Neuhodnu-li, jak se nazývali ti výběrčí daní,“ bručel rada, „pak jsem s celou křížovkou v koncích.“

Chvíli panovalo ticho, i bylo slyšet, jak si pobrukuje petrolejová lampa. Plesnivě páchly houby a bylo sychravo.

„Nevím, nevím…,“ udělala si paní radová.

„Nevíš-li, paní, pak se nedá nic dělat,“ odpověděl rezignovaně chorý muž, „já vím, že mne ti (...)

(......)