Karel Poláček

VYPRODÁNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

31

Přišel rozkaz, že se první, čtvrtý a pátý prapor mají připravit k odchodu a poddůstojníci hartusivě vyháněli mužstvo z úkrytů. Vojáci neradi opouštěli doupata, kde jim bylo měkce a útulno, doupata, nasáklá jejich zápachem. S nechutí vynášeli svoje svršky a plnili jimi mělký příkop, umazaní hlínou a s kousky slámy ve vlasech.

– Zase nás budou honit po všech sakramentech. –

– Ouvej, ty naše nožičky ubohé, ty se pomějou. –

– Namažte si paty sádlem, budou kvaltmarše^[81]. –

– Co od nás zase chtějí ti páni nahoře! Nebylo nám tu dobře? –

Nebylo jim tam zrovna dobře. Noční stráže roztřásal ostrý horský chlad, dotěrná mlha mrazila uši, nosy a kotníky, nebylo kde si ohřáti prostydlé duše. V doupatech bylo těsno, nepohodlno, brněly přeležené údy. Byl to mrzutý, hladový život, který ustavičně ohrožovala smrt v rouše železném a ohnivém. Avšak voják ví, že neštěstí nemá hranici a že peklo je bezedné. Do nebes hlavou nedosáhneš, ale do podsvětí se můžeš propadat nekonečně.

„Hoši, půjde se do lezerva na retablírunk^[82],“ hlásá svobodník Semecký. Obličej šviháckého svobodníka jaksi připomíná smetiště, na němž se povalují rzivé krabičky od konzerv; je zarostlý řídkými žlutavými chlupy; avšak knír má pod páskou, to se ví; náramně si potrpí na parádu svobodník Semecký, jehož plášť je na několika místech propálen.

„Do lezerva se půjde, to máte sichr^[83],“ opakuje a významně pomrkává.

Domobranci Andrlíkovi se nelíbí to pomrkávání. Nemá rád, když se v jeho přítomnosti tváří významně umazaný frajtr. Při pohledu na knír, vtěsnaný pod pásku, jímá ho dusná zlost.

Vrhl kosý pohled na svobodníka a zaskřehotal: „Odkud to víš, že se jde na retablírunk?“

„Já to mám z jisté ruky,“ odvětil svobodník vypínavě.

„Ó, ty jistá ruko!“ křivě se poškleboval zlostný domobranec. „Kéž bys nás nebavil, vole štepovanej!“

„S tebou nemluvím, dědku šeredná,“ utrhl se svobodník. „Já jen tak všeobecně. A toho vola štepovaného ti nedaruju. Já to poženu vejš.“

„Ani všeobecně, ani zvlášť nemáš co povídat. A vůl štepovanej jseš, to dostaneš nahoře potvrzené.“

Příchod šikovatele Wagenknechta ukončil hádku. Šikovatel zmrazil muže vrchnostenským pohledem a proměnil je mocným slovem v řadu nehybných balvanů. Rozdělil několik štulců, zahulákal a pak se jal sčítati mužstvo. Několikráte se spletl a počal znova. Učinil součet, nahlédl do kusu papíru a pak se odebral k setníkovi Královi s hlášením.

S jeho odchodem pominulo kouzlo, balvany se opět proměnily v muže a v řadách zašumělo.

„Podle všeho to nevypadá na retablírunk,“ ozval se hlas. „Lezervo z toho nekouká.“

„A kdyby! Z toho by stejně nekynulo nic dobrého. Budou nám honit kostry po kopcích.“

„Pravda, pánové. S execírkou nás neuctíte. Dejte nám místo toho kus masa, pak budete mít u nás dobré oko.“

„Nebo flaši rumu.“

„Haha, kluku ušatá, tys to vystih.“

„Nemá ruma, nemá šturma, jak říkají Bosňáci.“

„A co bysme se starali,“ usoudil slabomyslný Hynek, „však oni nás už někam zadundají.“

„Mluvíš (...)

(......)