Karel Poláček

VYPRODÁNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

30

Noc vešla do hor, stříbrná noc. Nad zubatými skalami, nad černými rozeklanými roklemi poskakoval uzounký měsíční srp, zachumlaný ve větrných oblacích. Bezedné nebe přetínala mléčná dráha, i chvělo se tisíce věčných hvězd nad drátěnými zásekami. Unylý svit luny spočíval na nehybných balvanech a mlčelivých stromech, tmavých a nevlídných. Křoví vzdychalo.

Byla noc, podobná všem jiným nocím na jižním bojišti. Zase tryskaly rakety odkudsi z podzemí, v ohnivé křivce mířily k nebesům, jedovatě syčíce. Opět rachotily výstřely pušek a dunivě praskaly miny. Páchlo po síře a ohni. V mělkých zákopech přešlapovali nemluvní vojáci, zaboření do límců svých plášťů.

Setník Král vystoupil ze svého příbytku na povrch zemský. Jaký to byl příbytek a zejména, jaké měl okázalé, honosné dveře… Byly to dveře hnědě natřené, se čtyřmi výplněmi, z nichž každá byla ozdobena vyřezávanou růžicí. Nahoře byla zasazena tabulka z mléčného skla; i zámek měly ony dveře, zámek z tepaného železa. Podle těch dveří dalo se souditi, že v onom doupěti nebydlil důstojník lecjaký; každý voják, i ten, který přicházel z daleka, věděl, že za hnědými dveřmi bydlí sám velitel setniny, hejtman Král.

Byl v bocích stažen řemenem, měl lesklý důstojnický bajonet, ozdobený zlatým střapcem. Na hlavě mu seděla čapka bez štítku, takovou mívají důstojníci od jízdy, ošumělou čapku, šikmo nasazenou, aby její okraj řezal levé obočí. Rozkračoval se jako zkušený kavalerista, jenž tráví větší část dne v jízdárně. Dotýkal se rukou svého límce, kde po každé straně se skvěly dvě hvězdy. Třetí pak byly naznačeny bílou nitkou, kterou mu tam narychlo všil plukovní krejčí. Je tomu již čtrnáct dní, co byl z nadporučíka povýšen na setníka, ale nikde nemůže sehnat dvě zlaté hvězdy. U pluku je nemají, poptával se na brigádě; nikde nic, ani v divizním skladišti. Neslýchané svinstvo. Unerhörte Schlamperei.^[76] Prosím, nemají důstojnické hvězdy v zásobě. Nač myslí ti pitomci? Co mají v hlavě? Aby tady chodil s hvězdami, vyšitými nitkou, ještě mu třeba někdo neuvěří, že je hejtman Král, ale jenom nadporučík Král.

– Hejtman Král, – šeptal si u vytržení. Usmíval se zasněně a pohyboval rty: – Ich bin der Hauptmann Krall. –

– Seevas, Kamerad, Hauptmann Krall… –^[77]

Zasalutoval a srazil podpatky, jako by se někomu představoval.

Na sametovém nebi se motal měsíční srp mezi větrnými oblaky, tisíce hvězd mrkalo na černém nebi. Na nebesích hvězdy, na límci setníka Krále po dvou hvězdách na každé straně a po jedné, vyšité bílou nití.

Hnal svého sluhu do etapy, aby mu opatřil hvězdy, důstojnické hvězdy ze zlatých nití a lesklých kotoučků. Nechť pádí s větrem o závod, aby byl brzy zpátky, ať jede třeba až do Tridentu. Ale hvězdy tu musí být, hvězdy tu musí být co nejdříve.

Pohrozil mu pěstí; ať si s ním nehraje ten blbý fajfka. Nyní ho mrzí, že neuložil svému sluhovi, aby koupil také zlatý límec. Ono, prosím, o nic nejde, ale pro každý případ… Dejme tomu, že se něco stane, co by se tak už mohlo stát… (...)

(......)