Karel Poláček

VYPRODÁNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

8

Vystoupili na pahorek a tehdy se jim zjevila dědina s červenými střechami a kostelíkem, jehož věž byla štíhlá a útlá jako stvol. Do vesnice vedla cesta hlubokým, kamenitým úvozem. Na pokraji dědiny, ukryt mezi temnými olšemi a vrbovím, stál Panenský mlýn. Byla to velká, zděná budova, ozdobená soškou Madony v blankytném plášti, posázeném zlatými hvězdami. Na dvoře se válelo hospodářské náčiní, hlínou zaplácaný trakař a žebřiňák. Volně se tu potuloval kůň s vpadlými boky, drbal se o kůl a chvílemi se zastavoval a tupým pohledem patřil na zástup lidí, kteří naplnili prostranství dvora.

Byl to dav městsky oděných lidí, s pokornými a ukřivděnými tvářemi, s pronásledovaným výrazem úpadců. Na dvoře to vypadalo jako v dražební síni. Shromážděny kolem stolu s mramorovou deskou stály tu vycpané a umně vyřezané židle. Na stole ležel památník s plyšovými deskami a dýmka se stříbrným kováním. Bylo viděti pendlovky, opřené o trakař. Podél stavení byly jako na jarmarce vyloženy kusy nádobí, stojan na hole, hrací obraz, strojek na hole a zchumlané starodávné šátky. Zástup i ty věci měly stydlavý a nepřirozený výraz. Připomínaly nějak starší krasavici za břitkého jitra, kterou nenadále zastihne nenalíčenou exekutor.

Zástup se tlačil kolem vysokého muže s prokvetlou tváří a tuhým, smolným kartáčkem pod nosem. Rukávy jeho košile se skvěly bělostí a kvítkovaná vesta svírala špičaté břicho. Mezi žlutými zuby šikmo k nebi trčel doutník. Muž komíhal na špičkách a patách na znamení, že má vystaráno. Vyschlý stařík s podnájemnickým vzhledem strkal mlynářovi pod nos barevný obraz, představující jakousi bitvu s boubelatým kouřem, vzpínajícími se koňmi a malebnými postavami umírajících vojáků. Starce odstrčil muž v tuhém límci a s okrouhlým slamákem; chtěl upoutat mlynářovu pozornost na lampu s růžovým stínítkem. Stařena v kapižonu^[11] třímala mosazný svícen a mnoho mluvila slabounkým, kvílivým hláskem. Mladá žena ukazovala na dětský kočárek, ozdobený krajkami.

Zástup hučel a mumlal, chvílemi přehlušuje bublání ukrytého potoka. Bosí a opálení usmrkánkové vylezli na plot a s otevřenými ústy přihlíželi tomu divadlu. Mladá dívka selské tváře, ale s městskou ofinou, vyhlédla z okna a zase zmizela. A lidé žadonivě naléhali na mlynáře, ale muž s tvrdým knírkem se rozháněl rukama a příkře odmítal poloslepé zrcadlo v rokokovém rámci, gramofon s trubkou v podobě květu i dámský plášť s kožešinou. Pes, uvázaný u boudy, pohlížel na dav s nepokrytou nenávistí a zlost mu vrčela v bocích.

Mlynář se rozkřikoval: „Dejte mi svátek, lidi! Co na mne pořád lezete? Já nic nechci. Mám všeho dost. Nestojím o vaše krámy.“

Člověk v mohérovém kabátě strkal mu pod nos hrst ušpiněných bankovek a prosil o trochu krupice.

Mlynář se drsně rozchechtal: „Krupici chce! Kde bych vzal krupici? Nechte si svých pár tajtrlíků, člověče. Mám těch papírků tolik, že nevím, kam s nimi. A nehlučte mi tu. Vy byste jednoho roznesli, kdyby se vám dal.“

„Krupici! Mouku! Vajíčka! Mléko!“ (...)

(......)