Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

34

Časně zrána, když se mlha kutálela po svazích a lepila se na stromy, naplnilo se okolí města nepokojem a povykem. Řady vojáků vláčely se po hroudách, bojovníci se tiskli v brázdách jako zajíci, na rozkaz vyskakovali s tváří ostražitou, bojovnou. Důstojníci poklekali v řetězu vojáků, pozorovali kukátkem pohyby nepřítelovy a vykřikovali povely, mávajíce šavlemi. Telefonisté rozvíjeli klubko drátu a ordonance cválaly na koních. Občas zavřeštěla trubka.

Krvavé slunce vyhouplo se nad vrcholy stromů i zdvihl se bystrý větřík. Ozývalo se suché praskání pušek a z ornice vystupovaly obláčky dýmu. Ostře páchlo po spáleném střelném prachu. Na bojiště přibyl vozík markytánův, obtížený pletenci uzenek a soudkem kořalky. Měšťané toho dne záhy opustili lůžka, aby byli přítomni zajímavému divadlu. Roztřeseni chladem a nevyspalí, pozorovali vojáky, kteří se krčili za kmeny stromů a za křovisky; dívali se směrem k textilní továrně, jež byla obsazena plukem vojska s bílými páskami. Obyvatelé se rozhovořili o válečném umění; prudce se přeli a dávali svoje názory k lepšímu. Starci připomínali pohnuté chvíle z roku šestašedesátého^[28]. Dostavil se zasilatel Wachtl s agentem Rabochem. Speditér se pochlubil novým fotografickým přístrojem, který objednal v Německu. Chtěl si zhotoviti nějaké snímky z bojiště, avšak jeden důstojník zavřeštěl, že to není dovoleno. Zjevil se i správce Wagenknecht; byl vysloužilý šikovatel a jeho posupný zrak se klouzal po řadách vojínů, jako by se pídil po nepravidelnosti, jež odporuje služebnímu řádu. Agent se dával do hovoru s vojáky a oslovoval je oním bodrým, silným hlasem, jakým se hovoří s dětmi, nedoslýchavými a nechápavými.

„Tak co, vojáčku, jaká je menáž?“

„Mináž ujde,“ zachraptěl vousatý pěšák.

„Hlavní je jíst a pít, co?“ dorážel agent žertovně.

„Copak vo to,“ odpovídal vousatý.

Agent mu podal hrst cigaret. „Tady máte, vojáčku, na přilepšenou,“ povídal. „Jsem zdejší obchodník Raboch. Co mám, rád dám. Vím, co je to vojna.“ Voják poděkoval a zastrčil dárek za okraj čapky. V modřínovém háji zarepetil ukrytý kulomet. Přicválal důstojník na koni a něco horlivě pokřikoval.

Ozval se povel. „Feuer einstellen!^[29]“

Vojáci opakovali: „Feuer einstellen!“

„Aufsatz normal!^[30]“

V bitevní řadě se zavlnilo: „Aufsatz normal!“

„Auf!“

Bojovníci se zdvihli a utíkali dopředu. Padali k zemi a tiskli se k hroudám. Znovu zařehtal kulomet a za továrnou se vyvalil kotouč dýmu. Po chvíli se ozvala mocná rána z děla. Diváci se zachvěli a zacpávali si uši.

„No tohle…“

„Být to tak doopravdy, to bychom vypadali.“

„Z našeho města by nezůstal kámen na kameni.“

„Nedejž bože…“

Agent je konejšil: „Žádný strach, lidičky! Dokud je starý mocnář živ, tak se nic takového nemůže stát.“ Ozval se hlas pochybnosti: „Copak on… Ale jeho rádcové…“

Znovu bylo slyšet povely, vojáci vyskakovali a řítili se dopředu. Hornista zatroubil k šturmu. Vojáci nasadili bodla. Řetěz bojovníků se srazil v hustý šik a v první řadě se (...)

(......)